Wasilla_Denali National Park_ Fairbanks_Polarni kruh

Rozhodneme se dojet do Denali udolim nez-li po hlavni ceste. Cesta nas dovadi do hor, kde je muzeum tezby zlata. Tak parkujeme a jdeme si to projit.

20160808-IMG_0121

Docela nam vyhladlo, tak jsme si uvarili obed a vydali se dal. Asfalt vystridala sterkova cesta, klikatici se mezi kopci. Byli jsme z te cesty trochu vytrepani, ale stalo to za to. Kopec kam se podivas, obcas nejake jezero, lide sbirajici boruvky a sem tam nejake auto.

DCIM133GOPRO

Najizdime na dalnici smer Denali. Ja hackuju cepku a Venca ridi. U cesty se pasou 3 losi. Jeste par kilometru a odbocujeme na odpocivadlo. Je to sice kousek od cesty, ale auta nejdou skoro slyset. Po veceri si poustime film a usiname.

Dalsi den se dostavame na parkoviste do Denali National Parku. Uz cesta tam byla nadherna. Hory couhajici z pod mraku, reka lemujici cestu a ani ne moc turistu. Jdeme zaplatit vstup a pri jednom si kupujeme rocni vstup do vsech Narodnich parku po cele Americe. Par jich jeste urcite navstivime po ceste na jih.
Dostavame mapku a obecne informace. Jelikoz chceme projet park na kolach, presouvame se do jine budovy, ktera je urcena pro nas. Hned u vchodu poslouchame 20min prednasku o becpecnosti pohybu v parku, kde a co muzeme a nemuzeme, jak se chovat pri stretu s nejakym zviretem. Planujeme trasu, mista na prespani, dostavame maly kontejner na uschovani veskereho jidla pred medvedy a jeste pred odchodem skoukneme jedno video. Super!! Odchazime k autu a zaciname se balit. Venca kontroluje kola a ja varim veceri a shromazduju veci na sbaleni. Docela se tesim, ale vim, ze to bude makacka. Oba budeme mit na zadech krosnu a po ceste mame par stoupani ( jedno jako na Lysou).
Rano vstavame v 5:30, protoze v 6:40 nam odjizdi autobus do parku. Delame velkou snidani, vyhazujeme veci z auta a jdeme. Na to, ze ma tyden prset se pocasi zatim docela drzi.
Vetsina turistu voli autobus na projeti celym parkem. Venca jim celou dobu rikal “luftaci”. Cesta busem na zacatek cesty trva asi 40 minut. Koukame kolem a nekdo hlasi prvniho losa. Tech losu uz bylo dost, my chceme konecne videt nejake medvedy. Ridic hlasi “vystupovat”. Tak berem bagly na ramena a vytahujeme kola. Venca uz je skoro na kopci, kdezto ja (po ranu dosti zpomalena) si teprv zapinam presky u batohu. A nas vylet na kolach muze zacit. A zacina jak jinak nez cestou do kopce…to zboznuju!! Nechtela jsem, ale zacinam mrcet uz po par kilometrech. S tou krosnou na zadech zadna slava. Nic, prekonavam prvni kopec a uz se s usmevem ritim zase z kopce ( takhle by mi to vyhovovalo).

DCIM133GOPRO

Pak se cesta na chvilku uklidni a jede se prijemne. Miji nas autobusy plne “luftaku” a par pracvnich aut. Na kopci zahledneme par sobu( nejsou to uplne tak sobi, ale pro predstavu) a obcas nejakeho syslika. Cesta se thane a nas zacina bolet zadek. To nechces!! Ale aspon uz mame za sebou okolo 30km. Zastavujeme na obed. Nabiram vodu v rece, Venca chysta varic a zjistuje, ze se mu jaksi nechce. Zkousi ho rozebrat a zprovoznit, ale furt nic. Sakris! To nam docela meni plany, protoze name jidlo, ktere se nemusi varit jen na necele 2 dny. Oznacujeme varic, jako prvniho zradce na nasi ceste a mazeme si chleba s burakovym maslem. Podle mapy jeste musime dneska ujet pres 20 km, abychom se dostali to mista, kde muzeme prespat. Tak jsme znova na ceste, po par kilometrech Venca zahledl asi 5m od nas velkeho stareho losa. Tak jsme na to dupli, aby se za nama nerozbehl. Ale byl nadhernej! Jedeme, ja uz teda obcas i jdu. Je to narocne, ale ta krajina kolem nas za tu drinu stoji. ( no jo no, Venca vedel, koho si sebou tahne za partaka).
Uz se blizime mistu, kde bychom mohli prespat, jenze jeste musime najit misto, ze ktereho nepujdeme videt z cesty. Uz jsme dost vycerpani, abychom sli nejak dal od cesty ,tak nahodne stavime stan v male dolince kousek od cesty,tak aby nas stan nesel videt. Veskere zasoby jidla,pastu,repellent davame do medvedoho kontejneru, ktery neseme 150m od stanu (pro pripad,kdyby kamosi vycmuchali jidlo a chteli by spapat i nas).
Zalezame do stanu. Je to zvlastni pocit, protoze vis, ze v parku je fakt hodne medvedu a je uplne normalni, kdyby v noci prisli a cmuchali kolem. Nespime tvrde, ale docela dobre( ja nespim vubec, protoze me celou noc boli stehna tak, ze me to budi ze spani). Rano vstaneme a nikde zadne stopy po medvedech, uff!
Snidame na kopecku s krasnym vyhledem na barevne vrcholky hor pred nama. Je krasne (Denali ma svoje vlastni pocasi) a my jsme pripraveni jet jeste o kousek dal. Ujeli jsme dalsich asi 15 km, kdyz v tom jsme zahledli nejvyssi horu Denali.

20160811-IMG_0168

Na chvilku jsme zastavili a kochali se, udelali par fotek a jelo se dal. Uz bylo kolem obeda a my zastavili na velkem odpocivadle , kde byla taky zastavka autobusu. Ja uz jsem byla docela vyrizena,tak jsme nalozili kola a batohy do autobusu a jeli jsme zpet. Trvalo to neco pres 2h.

IMG_0801

20160811-IMG_0190

Nakonec jsme byli oba radi, ze jsme jeli zpet autobusem, protoze se postestilo a videli jsme 2 grizzly medvedy, skupinu kozenek na vrcholku hory a caribou, vyhrivajiciho se na brehu reky.

20160811-IMG_0178
U auta jsem vse zase vybalili,zabalili, nabrali vodu a posunuli se dal.

Dalsi zastavka byla v hospudce, u ktere stoji legendarni autobus z filmu In To The Wild.

20160815-IMG_0216

Dali jsme si pivko a jidlo a jeli jsme ke stezce, kde se film natacel. Nasli jsme misto kousek od jezera, tak jsme si rozdelali ohen a odpocivali. Rozhodli jsme se, ze zustaneme jeste jednu noc. Venca udelal rano palacinky s boruvkama ☺ a jinak jsme dopisovali denik a dodelavali videa. Na vecer jsme se jeli projet na kolach na nejblizsi farmu se zeptat na praci. Ani nevime jak, ale ujeli jsme 16 km, docela dobra vecerni projizdka. Na farme prace nebyla, ale to mel mit spis bonus.

Porad jsme vahali, jestli jet na sever nebo je to zbytecne. Nakonec jsme se rozhodli, ze se tam otocime. Prvni zastavka byla Fairbanks. Vedeli jsme, ze tam zije jeden kluk, ktereho jsme potkali v Thajsku v hostelu. Ani jsme ho nekontaktovali, Venca vedel, kde pracuje, tak jsme tam proste zajeli a on tam byl. Po kratkem pripomenuti, odkud se zname, nam hnedka zacal davat typy kam jet a co ucite videt. On procestoval velkej kus sveta na motorce, byl plny uzitecnych rad a doporuceni. Dobre se ho poslouchalo. Ukazali jsme mu van a rozloucili se.

Nas dalsi cil byl ucite Polarni Kruh a mozna i dal. Vedeli jsme ze cesta bude hrozna. A kdyz budeme chtit jet jeste dal, budeme muset dotankovat asi za dvojnasobek normalni ceny benzinu, hold vse mimo civilizaci.

20160728_Alaska_EagleRiver3

Tato cesta mimochodem konci asi 10km pred Severnim ledovym oceanem. Ale vzhledem k tomu, ze se tam tezi ropa, neni mozne dojet az na same pobrezi. Takze hodne lidi to odlaha tam vazit ten kus cesty asi 500km po sterkove ceste, ktera je vlnita a plna der. Za vsim asi vezi permafrost a silene zmeny pocasi. Jen za nasi cestu se vystridalo slunicko, dest, mlha …v prikopu jsme videli ne jedno rozsrotovane auto. Ale jinak jsme potkavali jen kamiony prevazejici ropu, par turistu, ropovod lemujici chvili cestu a chvilu se klikati v kopcich. Kolem a dokola byla jen tundra. Lesy stridali krovi, ricky ustici do velkych rek, kamenite plane stridali lesy po pozarech. Jeli jsme pomalu. Venca se soustredil na rizeni, aby nevymlel kazdou diru a ja hackovala cepice. Cesta ubihala polamu, protoze nikde nic nebylo. Takova zeme nikoho! Tak jsme si prestavovali Aljasku. Zastavujeme na odpocivadle a zustavame do druheho dne. Cas nas nikam nehoni, udelame si pohodicku nez nam z te cesty hrabne. Docela dobre se nam spi, protoze kdyz zatahneme zaves,tak mame fakt tmu a vstavame pak kolem 10h kazdy den, ale co uz☺ vsak jsme se dovolene!
A znova najizdime na silenou cestu a za par hodin jsme na miste. Prave prekracujeme Polarni Kruh!! Je jen par mist na zemi, kde se relativne jednoduse dostanete az takhle daleko na sever. Spokojene si delame rodinne selficko u drevene tabule znacici hranici a dostavame certifikat o prekroceni polarniho kruhu od nahodnych postarsich panu.

DCIM133GOPRO

Hnedka vedle je mensi kemp, kde se rozhodneme prespat. Vzdavame se cesty dale na sever a od ted uz nase vyprava pojede jen na jih!
Tak si to zase prdime autem zpet do Fairbanks. Obcas jen takove zajizdky tam, natankovat a zpet stoji za to! Protoze mame poukaz na slevy do Subway, tak to je prvni zastavka ve meste. Hlad mame jak tygri a je tam i wifi, tak dvojta vyhra! Venca se jeste chytil sance ziskat susenku zadarmo, kdyz vyplni dotaznik, tak si pro ni hnedka pelasi.

Moc se ve meste nezdrzujeme a pokracujeme smer Kanada. Vracime se zpet k Denali National parku, kde se par kilometru jizneji napojujeme na Denali highway, ktera nas ma priblizit ke kanadskym hranicim. Je to horsi cesta, ale ta krajina za to stoji. Venca je uz dost unaveny z rizeni a ja zase presezena. Kolem 10h vecer zastavujeme u cesty na odpocivadle, ktere je primo u velkeho jezera. Mraky zacinaji zakryvat vysoke hory za jezerem a my rychle skaceme do vody, abychom si dali rychlou sprchu. Skacem jsem prehnala, stojime tam po kolena a snazime se co nejdriv se oplachnout, nez nam zacnout odpadavat prsty na nohou. (..zas tak studene to nebylo ☺ ) Je uz docela chladno a tak se pomalu presouvame do vanu, ale jeste chvili pozorujeme mesic, ktery se tyci nad horama.

20160815-IMG_0225

Probouzime se do krasneho pondelniho rana. Nekdo by vstal a sel do prace, my na to dneska prdime! …mozna az za par ☺ varime kavu a pripravujeme snidani! A kochame se…a kochame se…ja se pomalu vrham na dopsani deniku a Venca si pripravuje udici, ze se pokusi neco chytit. Den ubyha pomalu, to nam vyhovuje, chvilku je pod mrakem a chvilku zase hreje slunicko. Venca donasi hrst boruvek. Rostou vsude kam se podivas, tak beru konvicku a sprej na medvedy a taky vyrazim. Zpivam si, abych vsechny medvedy odehnala a zvesela sbiram. Mam asi pulku lavoru,kdyz za mnou prichazi chlapik a podava mi cesacku na boruvky. Chvilku pred tim se bavil s Vencou, tak proto sel za mnou. Parada, trhani jde mnohem rychleji. Kdyz uz mam plno, tak se vracim k jejich autu a chci vratit cesacku. Pan ale odveti, ze si ji mame nechat. To je super, protoze jsme si ji chteli koupit. Lide jsou moc fajn! Jdu zpet a autu a Venca ze taky pujde neco natrhat. Za chvilku donasi dalsi lavor. Marmelady uz mame hotove, tak ted neco zkusime nasusit, at mame do vlocek, mussli a kasi na snidane!
Roste tu I plno hribku, ale lide rikaji, at je radeji nesbirame. Nektere jsou jedle,ale daji se lehko zamenit s jedovatyma. Jsem z toho docela zklamana, protoze jich je tu mraky a nekterych bych se fakt I nebala. Ale radeji pujdeme na ty boruvky a hribky si nechame do nasich rodnych luku a haji!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *