Denali highway – Tok – Chicken – Kanada hranice

HANA

Rozlozili jsme boruvky na vsehno mozne, na cem se da susit ( v nasich podminkach – plastove vika od boxu na obleceni) a zacali se balit, ze se presuneme na dalsi misto.

14256268_10211383392648842_467551555_n

O Denali highway se rika, ze to je nejhezci cesta, co se tyce prirody, po ktere muzete na Aljasce jet. To je sice pravda, ale je to taky nejhorsi cesta, po ktere jsme kdy jeli (ale ta krajina za ty diry stala).

20160818-DenaliHighway

20160815-IMG_0225

Jezera stridali kopecky, za nima se rysovali poradne zasnezene kopce, kde jsme obcas zahledli ledovec. Asi kazdy kilometr jsme mohli zastavit na odpocivadle a jen tak se chvilku kochat. Po par hodinach po teto ceste jsme tak roztreseni, ze hledame misto na kempovani, protoze si potrebujeme otevrit pivko a zapit to, hehe ☺
Zamerne jsme nasli misto u jezera, at Venca muze zase zkusit nahodit. Napadlo nas, ze kdyz je kolem nas tolik boruvek, tak jeste zkusime nejake natrhat a pak si sedneme k ceste a spolu s cepkama neco zkusime prodat. Uz bylo kolem 9h vecer, ale stejne jsme si vzali zidle a material na prodej a sedli si k ceste. Venca vytahl harmoniku a zkousel hrat a ja popijela vinko. Uz moc aut nejezdilo a nic jsme neprodali, ale neni to fajn ten zivot?:)

14281413_10211383736097428_119300374_n

Druhy den nam to nedalo a rikame si, ze musime prodat nejakou cepku. Zastavujeme na odpocivadle, kde byly napsane ruzne zajimavosti o okolni. Ja delam snidani a Venca aranzuje nas prodejni material na kapotu auta. Lide koukaji, obcas se s nama zacne nekdo bavit. Jeden local prosel kolem a prohodil “kdo by ted na Aljasce prodaval boruvky, kdyz rozstou, kde se podivas a smal se” (to je trosku pradva, ale duchodcu tu cestuje hodne)…tak proc ne ☺
Po chvilce zastavuje pick up s vozikem. Ti jedou urcite z lovu, rika Venca, protoze zahledl parohy v kufru. Nicmene k nam prichazi dedous a uz probira cepky a pta se, kolik za ne chceme. Prichazi syn a hnedka berou 2 cepky a my se mezitim koukame do jejich kufru, kde maji poradneho losa. No jo, lovecka sezona je v plnem proudu. Loucime se a jeste dostavame drevo na ohen.

14281493_10211383390648792_704069221_n

Nadeje na prodavani cepek vypada dobre. Nic nenachavam nahode a za jizdy se poustim do hackovani dalsi cepky. V dalce opet zahledneme ledovec a cestu, ktera vede pravdepodobne k nemu. Venca odbocuje a najizdi na dalsi silenou cestu. Bohuzel nevedla az k ledovci, ale zavedla nas k rece, kde se ryzovalo zlato. Byl ta stary, rezavy kus stroje na trizeni kamenu. Chvilku jsme to zkoumali, kdyz chvili na to prijelo auto a z nej vylezli 2 chlapici. Venca se hnedka ptal, jestli jedou lovit, ale byli to geologove, kteri prave prijeli zkoumat, kolik zlata se v tehle oblasti jeste nachazi. Tezba zlata neni vubec u konce, je ho tu spoustu, ale musi se vic hledat a mit kapital na obnoveni tezby!!

20160819-Cesta_

Zpet na Denali highway, ktera brzo konci a najizdime konecne zase na asfalt. Jaka pohoda. Jedeme nekolik hodin a k veceru hledame zase misto na kempovani. Sjizdime k jezeru, ktere vidime na mape. A je rozhodnuto. Paradni misto, nikde nikdo. Ja se vrham na vareni a Venca hnedka bere udici a zase nahazuje. Obcas si taky zkusim nahodit, ale na mori me to s automatickym navijakem bavi vic ( asi i proto ze jsme nahodila a hnedka chytla rybu a pak dalsi). Nicmene Venca neco taha z vody. Super ulovek, takova vetsi rybka. Tak sup s ni hnedka na panev. (co si ulovis, to si musis i snist) Sedime chvilku u ohne a nad lesem se vykukuje mesic v uplnku! (fotka je vyfocena presne o pulnoci) Neni to nadhera? 🙂 Dali jsme si rychlou koupacku za svitu mesicku a sli jsme spat.

20160818-Pulnocni_fotka_jezero

A zase nase ospale rano je tu. Vstavame kolem 10h rano, protoze ve vanu je fakt tma, kdyz zatahneme zavesy. Ale co. Jsme v cestovnim modu, casu mame kolik chceme, nikam nespechame a nic nas nehoni ( snad krom divoke zvere kolem)

Stavim na kafe a delam snidani. Venca znova zkousi nahodit a ja mezitim balim.
Po par hodinach dorazime po delsi dobe do mesta Tok. Je to mensi mestecko (uz skoro pohranicni), kde tankujeme a v informacnim centru dostavame rady a typy od vyslouzilych veteranu! Chvilku se pripojime na wifi, vyridime par veci a vyrazime smerem k mestecku Chicken ( volne prelozeno “Kure”).

20160820-Chicken1

Ridim pro zmenu ja, cesta je silene nudna, same kopce nahoru a dolu. Venca si otevre pivko vedle a ja susim hubu ☺ Nic, hledam misto na spani, protoze uz zacina byt vecer. Zajizdim k rece a parkuju. Klidne misto, nikdo nikdo. Jinak porad jeste susime boruvky. Kdyz sviti slunicko, jsou pekne na strese, kdyz je skarede, velebi si na posteli. Uz je to tak 5 dni, tak snad je brzo budeme moct nekam uklidit, uz obcas zavazi, heh!

Prijizdime do “kureciho mesta”. Je to mestecko, kde se ryzovalo a jeste dneska ryzuje zlato. Zkoumame starou lod na trideni kamenu, fotime se s velkym kuretem a zajizdime k jednomu domku, kde si pujcujeme misky na ryzovani zlata a jdeme k rece. Vubec nemame sajnu, jak se to dela. Ale kazdy to zna z televize ne?:) Tak jsme si kazdy nabrali trochu jakesi smesy kamenu a hliny ( asi jsme si nabrali vic nez by se melo, sotva jsme byla schopna to ponorit do reky a nejak s tim krouzit,heh) tak jsme redukovali (vyhazovali kameny rukou), jinak to neslo a pak jsme se pokouseli o nejake to “ryzovani”. Do toho zacalo prset a my vyryzovali velke kulove. Ach jo, tak to budeme muset pokracovat s tim pletenim cepic.

Zalezame do auta a odpocivame. Za chvilku zaregistrujeme ve zpetnem zrcatku VW a dva kluky. Parkuji vedle nas a davame se do reci, kdyz jeden z nich otevira dvere a vypousti ven slepici. Koukame na ne, jak blazni, co to je jako za ulet. Proc maji sebou slepici?? A vysvetluji, ze cestuji jenom mesic a pred odjezdem si jednu slepici proste pujcili od kamose a maji sem tam aspon vajicko. Takze boric vytahli slipku z vanu, privazali ji na provazek a holka si zvedela zacala hrabat a zobat kolem. Dobra nahoda potkat lidi da se rict s kuretem ve meste zvanem “Kure”.

DCIM133GOPRODCIM133GOPRO

 

Sedime a kecame asi 2 hodiny. Lidi se zastavuji u slepice a my se bavime kdo kam ma namireno. Prichazi chlapik, zapojuje se do komverzace, kupuje si jednu cepici a pak dalsi druhou. Zadne velke snazeni a zase 2 cepice prodane. Musime se rozloucit, protoze chceme dneska prekrocit hranice a ty maji zaviraci dobu ( neni to vtipne, pro nas z Evropy). Konecne prijemne uvitani do zeme. Celnik se nas zeptal na bezne otazky, pak jsme museli akorat vylozit drevo na ohen (to se nesmi prevazet, kvuli nejakym broukum) dostali jsme razitko a jsme v Kanade.

14302435_10211383748617741_185003021_n

Zacina nam dalsi dobrodruzstvi v jine zemi, kde mame 6 mesicu na turisticke viza. Ceka nas hnedka ze zacatku Dawson city, mestecko ve starem stylu. Kde to zije can-can tanecnicema a kasinem, dale vyhlasena Aljasska dalnice a plno parku, cest na vyslapy a navsteva kamaradu ve Vancouveru. Uz se nemuzeme dockat ☺

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *