CALGARY – OKANAGAN VALLEY – VANCOUVER

Hana

Ten den jsme meli namireno k Lessovi do Calgary. Rano jsme si domluvili misto a cas setkani a vyrazili jsme. Do Calgery to bylo uz jen neco malo pres hodinku cesty. Less je jednim z kamaradu z bandy lezcu, ktere jsme poznali v Koreji. Pochazi z Kanady, ale jeho zena je korejka. Ted se prestehovali na 2 roky zpet do Kanady, protoze Less studuje pivarinu a po navratu do Koreji bude varit vlastni pivo. Sesli jsme se v olympijskem parku a trosku si to tam prosli. Pak jsme se rozhodli si zajet nakoupit neco maleho a udelat si picknic v parku a pak se spolecne projit. Bylo krasne, on mel sebou psi tak proc ne!! Pak jsme se presunuli k nemu na barak a cele odpoledne si povidali a popijeli jeho vzorky piva.

img_1237 Druhy den rano Less odesel do skoly a my se zacali pomalu balit a chystat se na cestu do Vancouveru. Vyjeli jsme kolem poledne a abychom si nemuseli zajizdet, vzali jsme to docela silenou cestou. Vsude se pasli kravy a my si zvesela projizdeli kolem. Najednou Venca zmini, ze mu volant tahne hrozne doprava, rikam si jednou tahne do leva, ted zase doprava…moc jsem se nad tim nepozastavovala, az do toho okamziku nez jsem otevrela svoje okynko a zahlidla uplne prazdnou preumatiku. A je to tu, mame prvni defect. Na nasi nastence visi uz asi 2 mesice, ze je potreba zkontrolovat nahradni pneumatiku, tak my ji alespon dneska zkontrolujeme hnedka naostro. Pomalu sjizdime z kopce a pristavuje u cesty, kde nikdo sikoro daleko neni. Tak zahajujeme akci vymena pneu, kdyz v tu chvili zahlednu, jak se k nam zene stado krav. Pro jistotu schovavam vse do auta, kdyby se jim podarilo dobehnout az k nam, ale uhybaji kamsi do lesa a my muzeme byt v klidu. Vymena probehla bez problemu a my se vydavame dal, hledat nejblizsi servis.

 

img_1243
U cesty zahledneme stopare a tak pristavuju u kraje a zjistuje, jestli mame spolecnou cestu. Jasne, ze mame a tak ho zavirame dozadu a mirime smer mesto Golden. Uz je skoro vecer a tak jsme se domluvili, ze s nama bude kempovat ve vanu. Mista mame hromadu ☺ Varim veceri a kluci sli zkusit neco chytnout na reku. Nic neprinesli a jelikoz zacina poprchavat, tak se soukame vsichni do vanu, otevirame vinko a kecame cely vecer. Mame tu prvniho nocleznika ☺

Hnedka po snidani vyrazime dal. My mame v planu zustat v Kelowne v udoli Okanagan Valley a Ken chce dojet az do Vancouveru. Po ceste zastavaujeme na wifi a Ken nam kupuje obed za to, ze jsme ho vecer pohostili. Nic extra po ceste k videni neni, tak dorazime do Kelowny.

 

img_1280

Vsude kolem se zacinaji objevovat vinice, sady se vselijakymi stromy a trochu nam to tu pripada jako v Evrope, takove Spanelsko nebo Italie.

Vyhazujeme Kena u dalnice a loucime se.

DCIM133GOPRO

 

Nas plan je se zeptat na praci nekde na vinici a najit nocleh na noc. Par mist jsme objeli, ale nikde nepotrebovali pomoct. Tak jsme si nasli misto na spani a pustili si film.

Dalsi den jsme se kolem poledne setkali s Vencovym kamosem Skutakem. Vyjeli jsme nad mesto na vyhlidku, otevreli si pivka a kecali.

 

20160910-spolecna_skutak

img_1258

 

Plan na vecer byl najit misto na kempovani a dat si pohodicku, pridal se k nam jeste dalsi kamos, ktery dovezl cerstve rajcata a hrozny z farmy. Skutak, jelikoz se pripletl na rybarskou lod, tak vytahl ryby a ja udelala veceri pro vsechny. Dost jsme si posmakli ☺

Druhy den rano jsme pokracovali udolim kolem velkeho jezera smerem na jih. Bylo nadherne pocasi, jezero melo krasnou barvu a my si bezstarostne frceli dal. Zkouseli jsme jeste dalsi vinice po ceste, ale nic z toho nebylo. Kluci jeli jinym smerem a my se zastavili na koupacku u jezera. Skoda, ze jeste nemame ty paddle boardy nebo kayaky..ale musime je uz konecne sehnat.

Vecer prespavame u male reky, Venca chytil 2 rybky, tak jsme zase meli veceri. Ja jsem hackovala cepky a cekala, nez se vrati. Dalsi den Venca napsal par lidem na couchsurfing a ozvala se mu pani, ze jsme vitani se stavit ten den. To nam hralo do karet. Rozhodli jsme se teda si jit zajezdit na kolech na mistni kopec a k veceru jet k ni domu.

img_1268

Rodina byla starsi, uz meli 3 odrostle deti a jednoho kluka u nich doma, co prijel na vymenny pobyt z Chile. Zrovna jsme je prepadli u vecere, tak jsme se pridali a zacali si povidat. Zjistili jsme, ze pani upravuje korejske titulky, takze jsme meli o tema na vecer postarano. Nechteli jsme si stehovat veci, tak jsme se rozhodli prespat ve vanu a druhy den si jen skocili dat sprchu a rozloucit se. Dali nam tip na farmu, kde delaji ovocne syrupy a marmelady, tak jsme se tam rozhodli zajet. Vsechno bylo silene preslazene, tak jsme si dali zmrzku a mizeli jsme dal. Kolem cesty jsme si posbirali spadena jabka a jeli smer Vancouver. Vsechna zelenina a ovoce tu byla hrozne levna, tak jsme jeste neco pokoupili na trhu a jeli. Jelikoz tu nebylo moc mist na kempovani (a v Kanade by se nemelo kempovat mimo kempy), tak jsme nasli takovy maly opusteny placek, s lavickama a zachodem. Rikame si, ze rano brzo vypadneme a snad nebudeme muset platit. Bohuzel jsme rano pri odjezdu narazili na hlidace parku a museli jsme zaplatit par dolacu. Nase prvni (nechtene) placeni za noc.

 

20160914-camping_van

20160914-van_porovani_les

 

Mijime pole plne kukurice a trhame par kousku na svacinu. Zastavujeme na wifi a piseme Mattovi a Chloe, ze k veceru dorazime k nim domu. Vsechni se vzajemne tesime, uz to byl vic nez rok, co jsme se nevideli. Naposled ja s Mattem, kdyz prijel do CR na tyden.
Parkujeme pred jejich domem, ale jeste nejsou doma z prace. Jedeme se projet po okoli na kole. Vancouver pusobi klidnym a sympatickym dojmem, uvidime, cim nas preklapi.
Tak domaci prijizdi z prace domu, velka vitacka, otevirame vinko a delame veceri. Dostavame jeden pokojik k obydlovani a muzeme zustat jak dlouho chceme. Nas plan je dohnat clanky, videa, fotky, poznat Vancouver, udelat policku v aute a odpocinout spolecne. Je super byt chvilku nekde doma, ten prostor, moznost upect si neco v troube atd…
Jelikoz ve meste zrovna probiha divadelni festival Frinch, tak zamlouvame listky na 2 predstaveni a jdeme spolecne s Chloe. Prvni hru jsem vybrala ja a dost jsme se u ni zasmali a druhe prestaveni bylo taky parada. Kdyby to slo, tak bych sla snad na vsechny hry. Mimo to jsme zjistili, ze Vancouver je super mesto na jizdu na kole. Prvne nas Matt bere na projizdku kolem plazi a centra mesta, bylo to celkem 36km. Vsechno je mnohem jednodusi na kole nez autem, tak od toho dne jsme jeli kazdy den na projizdku. Zkouseli jsme jine trasy, kolem plazi, jine ctvrte az jsme najeli za tyden 150 km.

img_1326

img_1297

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nasli jsme kopec nad mestem s bezva cestama na kolo, tak jsme si jeden den parkrat sjeli nejake cesty. Taky jsme se parkrat domluvili s Vencovym kamosem Badalem a sli ven. Poprve nas vzal na plaz, kde se kazde utery shazi lidi a hrajou predevsim na bubny. Kdo nema buben a chce se pripojit, tak si najde neco, na co hrat. Vsichni tanci a je to velka pohoda. Podarilo se nam i prodat jednu cepku ten vecer a taky jsme se vlastne potkali s Karcou z Frydku-Mistku. Cesi zacinaji byt horsi jak polaci, taky jsou vsude ☺

img_1443

Minuly vikend nas vzal Matt na prochazku na hory k jezeru. Byla to silena cesta se vubec dostat na vrchni parkoviste, ale nas 4×4 van vsechno zvladl. Vzali jsme si batoh a sli na 5h turu tam a zpet. Po ceste jsme minuli par lidi, sli kolem jezer a obcas se borili v bahne, ale to prekrasne jezero nakonci stalo za to. Bylo tak ciste, modre, ze se tomu nedalo pomalu ani verit a kolem byli nadherne bile skaliska.

img_1437

Nicmene jsme si udelali par fotek a museli jit pomalu zpet, abychom stihli dojit nez bude tma, coz nam vyslo uplne akorat. Rychle jsme uvarili veceri a odpocivali. Kolem 11h vecer jsme se rozhodli jit spat,kluci usli celkem rychle, ale ja jsem postrehla nejake susteni a divne zvuky. Chvilku jsme jeste poslouchala, jestli nemam halucinace, ale zachvilku budim Vencu s tim, ze mame urcite ve vanu mys. Super, bomba, des….v noci budeme chytat mys, jako jak??…Budime Matta, ale ten nas moc nevnima a zase leha, rikame si, fajn nam do spacaku nevleze. Premyslime, jak se sem mohla dostat, jak dlouho tu muze byt a kolik jich tu vlastne asi je. Vymyslime lsti a strategie, jak v noci, ve vanu plneho veci a spicim Mattem na zemi chytnout ty rychlou potvoru. Bereme kastrol od testovin a strkame ho k dire do steny, kde pani velevazena pred chvilkou zalezla a cekame. Cekame a cekame a uz nas to fakt nebavi. Vyleza, zkousi vlest dovnitr, ale marne, zato se rozhodne utikat dopredu, kolem Matta a zase zpet do diry. Uz si rikame, ze asi nebudeme spat. Nevyleza, ja cekam u diry s poklickou v ruce pripravena k utoku. 10min, 20min, 30 min uz me fakt boli ruka holka…ona asi sla spat nebo co?! …a v tu chvilku vyleza, cenicha kolem hrnce a zaleza dovnitr a ja priklapim poklicku. Ajaj,trochu jsme ji skripla, ale drzim ji. Dere se ven z hrnce a ja se deru ven z vanu. Bojujeme kdo z koho. Taktak se vytahla ven, ale ja ji rychleji vyhodila do vzduchu a tmy ven z auta. Uff… to byl ale boj. Nic, po 2 hodinach hrani jdeme spat a doufame, ze uz tam zadna mys neni.
Rano po snidani vyrazime zase zpet do Vancouveru a odpoledne se chystame na hromadne foceni, ktere poradaji kluci, co jsme je potkali na Aljasce. Konalo se to v Golden Ears, jeden z nejkrasnejsich parku ve Vancouveru. Seslo se tam okolo 30 lidi a vsichni se rozebehli po lese, aby ulovili tu nejlepsi fotku. Vecer jsme to zakoncili u jezera s ohnem a klabosenim.

 

img_1395

 

img_1428

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *