Yosemite – Los Angeles – Konec USA

Vyrazime z Las Vegas 14.12. vsude jsou citit Vanoce. My ani poradne nevime, jestli to stihneme na Vanoce do LA. Po par hodinach prijizdime do narodniho parku Sequoa. U brany nam je receno, ze se blizi snova boure a tak je mozne, ze behem naseho prujezdu parkem zacne platit v urcitych usecich nutnost mit snehove retezy (ktere nemame). Rozhodli jsme se to risknout, stejne chceme park dneska projet a dostat se co nejrychleji blize k Yosemitum. Zacina mrholit a vsude je mlha, takze nemame zadne vyhledy, kochame se jen tim, co vidime. Cesta se klikati a za nedlouho zahledneme sequoa stromy. Jsou obrovske!! Kmeny zblizka vypadaji jako slonni nohy, stare, vrascite, ale mohutnejsi. Fotime nase auto vedle techto stromu a jen tezko ho pak na fotce vidime. Venca je nadseny, chtel tyhle stromy videt od 11 let, kde je poprve videl v encyklopedii. Jedeme dal, zacina dost prset, fotime a tocime dost narychlo. Zastavujeme se v malem muzeu, kde si po chvilce uplnou nahodou vsimnu, ze se za 15 min zavira cast cesty asi 13km od nas. Rychle utikame do auta a jedeme, musime tam stihnout projet nez to zavrou, jinak bychom museli jet celou cestu zpet a cele to objet ( to fakt nechceme). Je 15:02 a na ceste jsou uz cedule “cesta zavrena”. Chvilku pred tim stojime a pak se rozhodneme jet dal. Prijizdime k brane, kterou prave spravce parku zavira. Venca vyskakuje z auta a prosi, jestli nas jeste nemuze pustit zkrz, ze dneska musime odjet atd. Brana se otevira a my jsme posledni auto, ktere pousti parkem. Bomba. Prsi dost. Tak, ze to ani neni prijemne jit na prochazku. Ale musime, musime se jit projit kolem nejstarsiho stromu. Zastavujeme na parkovisti a oba vylezeme. V tu chvilku jsme zjistili, ze jsme oba zamlkli dvere a klice jsme nechali vevnitr. Ty blaho!! Hlavne ze jsme si jeste neschovali ten nahradni klic pod auto, co ted!? Nanestesti stal kousek od nas spravce parku, utikam k nemu a ptam se, jestli by nebyl schopny nam pomoct otevrit auto. Parkuje vedle nas a vytahuje si nadobicko. 4 vteriny, sup a auto je otevrene. Hledime na nej z otevrenou pusou a rikame si, ze to jsme ani nechteli videt, jak je jednoduche to otevrit. Jeste jednou ho prosime, at nam to ukaze,ze uz vlastne nema cenu schovat klic pod auto 🙂

Utikame na prochazku a pribehneme cely mokri. Park je uzasny, ale pocasi nam moc nepralo. Venca startuje a my jedeme rychle dal. Dnesni noc travime na parkovisti u Walmartu, abychom meli jistotu, ze nekde nezapadneme ve snehu.

Dalsi noc mame domluvenou pres Wyatta u znamych kousek od Yosemit. Kdyz tam dorazime, jsme vitani z otevrenou naruci. Sedneme ke stolu a zacneme si povidat. Mame k dispozici maly byt v prizemi, kde se rychle zabydlujeme. Dostavame typy na to, kam se jit podivat v Yosemitech a kde prespat. 2 dny zustavame s nimi, jdeme spolecne na prochazku mesteckem, vecer se projdeme po meste, kde dostavame punc a susenky. Dalsi den vyrazime na 2 dny do parku. Obrovske a prekrasne. Jinak to nejde popsat. Stojite pod El Capitenem, nejdelsi skaly na svete, ktera ma vice jak 1 km na vysku. Prohlizime si ji, jak se barvi se zapadajicim sluncem. Jdeme na prochazku kolem. Chteli jsme jit na vetsi turu, ale nahore je plno snehu a nikdo to nedoporucoval. Po zapadu slunce jedeme pryc z parku najit misto na spani. Druhy den se vracime zpet a jdeme na turu k vodopadum, ktere se meni ve snih, jeste nez dopadnou na zem. Dalsi vodopady jsou ve stinu, takze cesta k nim, je pokryta asi 5 cm ledu. Lidi se tam snazi dostat po 4, ruckuji po stranach podel zabradli a hodne jich to i vdava. Ti, kteri se dostanou az nahoru,udelaji par fotek a jedina cesta dolu je si sednou na zadek a proste se sklouznout dolu. Byla to sranda to pozorovat 🙂

Posledni misto, kam se jdeme podivat je tajny tunel, kterym kdyz projdete, tak vidite primo pred sebou cele udoli. Zmrzly vodopad, El Capitan v barvach zapadajiciho slunce a barevne stromy vsude kolem. To byl asi nejkrasnejsi pohled, ktery jsme do ted videla. Zamykam si ho po pameti a jsme pripraveni na cestu zpet. Za park hodin jsme doma a vykladame zazitky u vecere. Pote si davame vinko a koukame na jejich fotky a videa z cestovani. Ten vecer dostavame hodinky na potapani!Phill je nepotrebuje a tak nam je venoval. Dostali jsme jeste i mohutny svetr na rozpleteni. To byla skvela zastavka, ale uz je na case se zase posunout da. Mame pred sebou San Francisco.

Nejsme moc nadseni, protoze to je velke mesto a vetsinou je problem najt misto na parkovani a nekam se vubec dostat. Planujeme 2 dny. Mame domluvenou schuzku s kamaradama, ale ti nam to na posledni chvili odreknou. Jedeme k cervenemu mostu. Docela lehce najdeme misto na parkovani a mame stesti, ze jsme prijeli tesne pred zapadem slunce. Fotime a tocime co se da. Pak se presouvame kolem pobrezi, kde vidime vezeni Alkatras, ke slavne klikate ceste. Bohuzel my tam s nasim vanem nemuzeme, a tak si to aspon projdeme kolem. Cesty kolem jsou tak prudke, ze jsme se nemohli ani otocit, jinak bychom se prevratili na strechu.

Rozhodli jsme se jet dal na jih po pobrezi. Projizdime cinskou ctvrti v San Francisku a trva nam asi 2 hodiny nez vyjedeme z mesta pryc.

Hledame misto na spani pres aplikaci Ioverlander a vypada to, ze primo u cesty je misto, kde lidi kempuji. Misto je jasne, a tak zastavujeme kolem 10h vecer a jdeme rovnou spat. Rano se probouzime do slunecneho oparu a zvuku lamajich se vln. Jedeme kousek dal, kde je vetsi prostor a varime snidani. Dneska snidame na strese a kochame se vyhledem na utesy.

Cesta po dalnici 1 je znama svoji krasou. Celou dobu vede primo po pobrezi a jen obcas se stoci kamsi za kopce. Je prijemne pocasi a my si uzivame jizdu. Zastavujeme na parkovisti, kde je plaz plna “slonnich lachtanu”. Trosku sokovani velikosti a jejich zvuky se prochazime kolem a pozorujeme co delaji. Oni vlastne nic nedelaji a jen se valeji na plazi. (tak jak to mam ja rada :))

Citime potencial prodat nejake cepky a tak zustavame chvilku u auta. Po chvili prodavame 2 a pak dalsi. 60 babek v kapse a je cas se posunout. Dneska kempujeme na kopci vedle pobrezi s krasnym vyhledem na zapad slunce. Varim veceri a delam drink. Pak sedneme vedle auta a uzivame si vyhled.

Je 23.12.a my prijizdime do LA. Adresu nasich kamaradu najdeme pomerne snadno. Jakmile se privitame, tak jedeme nakoupit a varime si spolecne veceri. My se pak vybalime a trochu odpocineme. V LA zustavame az do 6.ledna. Dohanime fotky, videa, clanky, objednavame nejake veci. Behem toho jsme dostali pozvanku na kanadske viza. Takze shanime potrebne dokumenty, objednavame se na zdravotni prohlidku a vse peclive vyplnujeme. Jeden den se jedeme projet na kolech na plaz Venice, dalsi den jedeme omrknout chodik slavy. Vidime na kopci slavny napis Hollywood, ale az k nemu nejedeme. LA je hrozne velke mesto a je cesove narocne se kamkoliv dostat. Dalsi den jsme zasli do Vedeckeho centra, kde je umisten Endevour. Raketa, ktera byla 25 na obezne draze. Stravili jsme tam okolo 5h a nevideli jsme zdaleka vsechno. ( deti jsou dost nevychovane, to hlavni co jsme si odnesli). Par krat jsme byli na plazi si zahrat beach volleyball a Venca zkousel poprve serfovat. Nasel prkno v sekaci, tak ho vzal. Je prav, ze jako zacatecnik by mel mit dloouhe prkno, ale on se alespon rychleji naucci na tom svem kratkem. Dostal neopren s rozbitym zipem od kamose, zip jen vymenil a uz mohl vyrazit do vln.

Behem toho vseho stihneme oslavit Vanoce a Silvestra. UFF.

Je nacase vyrazit smerem do narodniho parku Joshua. Je znamy stromy, ktere rostou jen tam. Mame tam domluveny sraz s dalsi posadkou krasneho VW, ktery miri taktez do Argentiny. Vyjizdime z LA v patek kolem 2h, nemohli jsme si to nacasovat lepe. Samozdrejme jsme zustali trcet v kolone pres 2,5h nez jsme vubec vyjeli z LA. Na misto urceni jsme dorazili kolem 9h. Prozkoumali jsme navzajem nase baracky a rozdelali ohen. Po spolecne veceri si povidame a kolem pulnoci jdeme spat. Dalsi den si davame poradne kafe a delame si palacinky z mixu na susenky. Po nejake te spolecne fotce a zaberu z dronu vyrazime spolecne na projizdku parkem. Par prochazek, nejake prodane cepice a rozhodneme se jeste jednou spolecne nekde prespat. Ten vecer hrajeme spolecne Catan (deskovku) a mame pohodovy vecer. Skoda, ze se nase cesty ted na par mesicu rozdeli, ale my verime v to, ze se zase najdeme nekde v jizdni americe.

Loucime se s Go!Big Emma a my mirime zpet parkem dolu na jih. Mam nahackovane nejake cepice, tak snad opet neco prodame. Taky si uvedomujeme datum a to, ze dneska 7.1.je to presne 6 mesicu, co jsme prijeli na Aljasku. Takze tak trosku slavime, jak je to uzasne a jak ten cas silene leti 🙁

Jeste nez vjedeme do parku, tak si ctu zpravu od kamosky z Ceska, ze je zrovna na ceste do Joshua parku, jestli bychom se nemohly sejit. Takze dalsi setkani po nekolika letech je na ceste. Parkujeme na nahodnem parkovisti, cekame na kamosku a prodavame cepky. Jde to dobre, bavime se s lidma a uzivame si den. Jakmile Natalie dorazila, jeli jsme spolecne parkem.

Par hodin cesty dolu na jih hledame misto na kempovani a zitra prejizdime hranice do Mexika. Par dni zpatky tam byli nejake protesty na hranicich, tak snad uz bude potom. USA jsme si moc uzili, hlavne diky vsem lidem, ktere jsme znovu po Koreji potkali a i tem, ktere jsme meli moznost poznat.

Moc jsme si uzili celou severni ameriku, ale je pravda, ze se ohromne tesime na to, co nam ukaze Mexiko a zbytek zemi. Ted prave zacina to prave dobrodruzstvi.

IMG_2686IMG_2989 IMG_2990  IMG_2988 IMG_2986 IMG_2984 IMG_2983 IMG_2982 IMG_2980 IMG_2978 IMG_2977 IMG_2942 IMG_2918 IMG_2912 IMG_2906 IMG_2887 IMG_2840 IMG_2820 IMG_2808 IMG_2786 IMG_2772 IMG_2727

IMG_2991 IMG_2992 IMG_2994 IMG_2995 IMG_2996 IMG_2997 IMG_2999 IMG_3002

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *