Korea 2013

Tak dnes je 14.7.2013 a je to už skoro rok co jsme s Haninou přijeli do Koreji. Rok utekl jako voda a mě zítra čeká test znalostí Korejského jazyka, který určí jestli nastoupím do školy nebo ne, a budu si muset jazykový kurz prodloužit. No ale vzhledem k tomu že za 8 dní vyrážíme na dlouhé stopování po Koreji tak místo  abych se učil píši tyto řádky a těším se až vyjedeme.

Na předešlé stránce jsem se pokusil zaznamenat malý plín a místa kde se chceme podívat ať máme alespoň malou skicu toho kam by se dalo jet.

Vzhledem k tomu že jsme chudí studenti (jako vždy), tak se budeme snažit objet celou trasu stopem a spaní bude probíhat nejspíš ve stanu a nebo v 찜질방, což jsou korejské lázně, ve kterých mimo sauny a obrovských vířivých van, se dá i přespat a všechno to stoji necelých 150 Kč.

Takže snad nám cesta dobře dopadne a aby byla nějaká sranda tak níže jsou tipy na počet ujetých kilometrů. Nejbližší tip vyhrává po návratu z Koreji večeři v Café Imperial

Venca 2248 km    Hanina 1812

Zde je malý soupis toho co by jsme chtěli po cestě vidět

  • Geoje
  • Namhae
  • Poloostrov pod Boseong s horou 8 peaks
  • Boseong
  • Yeongham
  • Jindo
  • Jeoungdo
  • Gwangju
  • Damyang
  • Jirisan
  • Changyeong
  • Gyeongju
  • Gunsan
  • Daeoumsan
  • Yongam temple
  • Bobjusa
  • Angdong
  • Woraksan
  • Independence hall nad Daejon
  • Suwon
  • Everland
  • Sansawon
  • Garden of Morning Calm
  • Hwacheon
  • Seoraksan
  • Sokcho
  • Naksansa
  • Daebaek Jeskyně

Všechny stopnuté auta budou zaznamenány v následujícím formátu

Číslo———————–Jméno———————-Auto———————Odkud – Kam

Od každého řidiče jsme se snažili dostat i email, aby jsme po návratu zpět do Busanu mohli poslat fotky z cest a děkováni za svezení. Email pochopitelně ve výpisu neuvadíme

Takže je to konečně tady. Topik napsaný (snad dobře), batohy sbalené a tabulka s nápisem 서울 (Seoul) připíchnutá na batohu. Hanina šla nakoupit poslední drobnosti a hned potom co se zajdu někam ostříhat vyrážíme směr nejbližší mýtná brána a na první společný stop do Seoulu. Nakonec jsme se rozhodli, že začneme tam, jelikož stále ještě nemáme GoPro a tak si ho vyzvedneme u Chrise. Venku samozřejmě poslední tři dny bylo pohodových 28°C  a dnes jak jinak v 9:00 ráno 30°C a UV faktor 11+ (pokuste se nevycházet ze zděných budov, pokud je to možné).

  1. Stop   Korejská policie   Hyundai Sonata   Busan – Yongjeong-Ri
  1. Stop   김은정 Daewoo-Chevrolet   Yongjeong-Ri – Masan
  1. Stop    쥐창락 Kia Carens   Masan – Jinju

Zrovna sedíme v autě směrem do Jinju a chtěl jsem oznámit že jsme se poprvé svezli policejním autem a ne proto, že jsme něco provedli. Vzali nás z první mýtné brány za Busanem na první pumpu po cestě.

  1. Stop   김충완 Hyundai Sonata   Jinju – Seoul

Útrata za 1. Den i se započítaným nákupen před cestou 47 000 원

Včera jsme poměrně kvalitně popili s Kubou a Dianou což se lehce podepsalo na Hanině chuti ráno vstávat. Samozřejmě si u sebe Kuba nechal obě karty od bytu kde bydlíme takže jsme ráno museli vyrazit do jejich kanceláře pro třetí založní, dali jsme si snídani v Teus Le Jeur a teď čekáme na McDonald’s na Chrise a Markétu.

Dali jsme si výborné 냉면 (ledové nudle) a přesunuli jsme se do kavárny na Lassi (indický jogurtový nápoj) a Mojito s mandarinkami. Chris si pak šel koupit chleba a tak jsme šli s ním a ze vzorku co tam měli jsme zkusili preclík. No a lepši jsem ještě nikdy neměl.

Rozloučili jsme se s Chrisem a vyrazili se sejít s Danielem, aby jsme mu popřáli štastnou cestu, o které samozřejmě všem velice podrobně řekl. Po cestě jsme uplně nahodou narazili na Jennu. Haluz jak sviňa. S Danielem a nějakým němcem jsme si zašli na pár piv a pak jsme šli s nimi na hostel aktualizovat naše nove GoPro. Následovala večeře v 7/11 (Korejská večerka) a pak odchod domů.

Útrata za 2. Den 30400원 +15000원

Ráno jsme se probudili okolo 8:30, no nebo vlastně jinak, já jsem se probudil v 8:30 a do 9:00 jsem vytahoval Haninu z postele. Dali jsme si teplý čaj z domova a vyrazili jsme do válečného muzea. Prohlídka nám zabrala asi 4 hodiny. Pěkně nám vyhládlo a tak jsme se s prázdnými břichy vydali hledat misto kde by jsme se nasytíme svůj hlad. I když jsme hledali Korejské jídlo tak jsme nakonec skončili ve Wolfhound (Irská Hospoda) a dali jsme si výborný burger. No a aby jsme nechodili s plným žaludkem tak jsme vyrazili k řece a vyplacli jsme se na lavičku a pozorovali wakeboardisty. Dali jsme si prochazku kolem břehu 한강 (řeka v Seoulu) a vyrazili jsme domů.

Po cestě jsme si koupili ještě dvě láhve 막걸리 (Makkolli – Korejské rýžové víno) a doma jsme si sedli na gauč a po hodně dlouhé době jsme se dívali na televizi.

Útrata za 3. Den 37000원

Po tom co jsme se včera kontaktovali s Honzou Vlčkem z České ambasády jsme si naplánovali návštěvu národního muzea. No řekněme, že nebylo špatné, ale asi jsem čekal něco jiného. No na druhou stranu je to přece jenom národní muzeum a tak bylo o národě a to je vše. Žádné velrybí kosti ani velké pařezy k vidění nebyly. Prohlídka nám i tak zabrala asi 3 hodiny a jako vždy nám kvalitně vyhládlo, ale jelikož byly už 4 hodiny, přišlo nám zbytečné dávat si někde jídlo a tak jsme vyrazili do E-martu na ochutnávky. Ano, i tak se dá svačit v Koreji.

S břichem i mozkem lehce ošizeným jsme vyrazili směr Hoongik University 홍대, kde už nás čekal Honza a zamířili jsme rovnou na grilované maso. No a tak jak to s Honzou většinou (zatím 2x) dopadlo jsme vyrazili na mix Pivo-Kafe-Pivo-Kafe.

Výborně jsme si popovídali a probrali zajímavé věci o Koreji i Filipínách a okolo 1 hodiny ráno jsme se rozloučili v taxíku a šli jsme do hajan.

Nainstaloval jsem si foursquare tak musím Honzu dohnat

Útrata za 4. Den 52000원 (ty prachy musíme omezit nebo potom umřeme hlady)

Ráno jsem se probudil asi nadsenim okolo 6:00 cely vydeseny ze pojedeme do everlandu pozde, ovsem hodiny na telefonu me ujistily, ze se klidne minimalne na dve hodiny muzu k Hanine pritisknout a spat. No a pak jsme samozrejme zaspali. Nastesti ne moc a do everlandu jsme dojeli okolo 11:00. Koupili jsme si listky na cizineckou slevu 35000원 kazdy a vyrazili jsme na horskou drahu. Zamozrejme jsme si ji dali jako prvni a pak všechno pekne postupne. Divoka reka, safari, vetsi safari, kolotoce, lachtani show, a nektere atrakce i víckrát.

Shodli jsme se na tom ze Everland je opravdu park spise pro deti a atrakci pro odrostle mimima jako jsme my tam moc neni. Ale i tak jsme si to uzili a 8 hodin uteklo jako voda a misto abychom domu se nam jeste podarilo ztratit v Seoulu, coz kdyz jsem unaveny miluji ze vseho nejvic.

Nakonec jsme se domu dostali. Dali jsme si 라면 ( Nudlova polévka) asi v jednu rano. Pripojili jsme vsechnu elektroniku na nabíječku a ulehli do postele.

Vedeli jsme jake bude zitra horko a tak nam fakt, ze se zitra uz zase potahneme s batohama na morálce moc nepridal. No ale počkejme si teprve na den 15 nebo 20 tam se teprve bude nadavat J. Mimo jine, teplota pres den stabilne okolo 35 °C 

 

Útrata za 5. Den 110000원 (tak asi prehanka ne)

Tak dnes jsme konecne opustili Seoul a vyrazili jsme nejdelsim metrem v Seoulu na předlouhou cestu trvajici 34 zastavek (to vite autobus je drazsi). Dnes bylo v planu dorazit do Hwacheonu a po ceste se stavit se stavit do muzea Korejskych likeru.

  1. Stop   Jung Sun Yong   SsangYong Rexton   Seoul – Sansawon

No podle razítka vyse jde poznat ze se podarilo a muzeum stalo za to. Za 2000원 Jsme mohli vyzkoušet ruzne likéry, Makkoli  a jine pochutiny, prohledli jsme si muzeum a jeste jsme dostali pamatecniho panaka a malou lahev.

Po prohlídce muzea jsme se sli jeste podivat do zahradnich skladu a pak uz jsme vyrazili na stop do Hwacheon. Po ceste nas potkal jeden kluk ktery nas navedl na autobus aby jsme se co nejrychleji dostali z mesta a pak uz netrvalo dlouho a zastavila nam dodavka a vzala nas do 이동 (Idong)

  1. Stop   Na jmeno nebyl cas   Hyundai dodavka   Sansawon – Idong

Po ceste sel videt zvyseny vyskyt vojska a kdyz jsem se zeptal co tady delaji, jsem si uvedomil ze jsme tak 10 kilometru od severni koreji. No co, vystoupili jsme a dalsi stop byl zatim nejlepsi ze vsech.

Zastavil nam starsi chlapek s tim ze nas vezme k Hwacheon. Celou dobu jsme si povidali Korejsky a docela jsem mu rozumnel a kdyz zjistil ze misto 45 let, ktere bych mu tipnul ma 58  byl jsem trosku zaskocen. V kazdem pripade jsme se konecne dostali do hor a mimo lidi, a kdyz jsem se ho zeptal kolik stoji kempy, ktere sly videt okolo cesty, ihned rekl ze ma chatu a jedeme tam.

Prijeli jsme doprostred niceho, dali jsme si domaci rajcata, okurky, arasidy, veceri, okoupali jsme se v potoce a vyborne jsme si popovidali a vyspali se pod strechou. Zkratka jsme moc radi ze jsme ho potkali. Miluji stopovani

  1. Stop   한광수 Hyundai Starex   Idong – Sachang-Ri

Utrata za 7. Den 10 100원 (Dve lahve vina 6100원)

No tak vecer se spustila bourka jak svina a I ted rano jeste prsi . Takze me docela zajima jak to bude dneska vypadat. Jeste ze jsme spali pod strechou. Snidane uz se chysta tak uvidime. Nechme se prekvapit.

  1. Stop   Bez jmena   Auto nezname   Sachang-Ri – Sokcho
  1. Stop   Bez jmena    Auto nezname   Sokcho – Goseong
  1. Stop   Korejska Policie   Policejni Auto   Goseong – Vstup do DMZ

Korejsky policista nas nabral u krajnice po ceste do DMZ. Byl troksu zvedavy jak jsme se tady dostali a kdo nas tady hodil a tak jsem se ho radeji neptal na email a tak podobne. Ale jinak byl docela prijemny a zavezl nas az ke vstupu do demilitarizacni zony. Od vstupu do DMZ je to jeste 10 km a pesky to nejde a tak jsme museli stopovat jeste pred tim nez jsme si koupili listky protoze na nich musi byt napsana spz auta ktere tam jede. No a podarilo se. Nize je vzkaz od lidi co nas svezli. Jeli jsme v 6-ti v aute

  1. Stop김영하 김형수 이향순 방정희 Hyundai   Vstup do DMZ – DMZ – Sokcho

Se 4-mi Korejci jsme dojeli na Hranice DMZ a vjeli dovnitr. Je to dost zvlastni pocit, kdyz vite, ze na nasi strane bezi zivot pomerne normalne a jen ctyri kilometry dale, kam vlastne jde I videt je vsechno jinak. Je to smutne misto. Velka dalnice je prerusena barikadama a po kolejich kde by mohly jezdit vlaky denne, nevim jestli jezdi vubec. Na vsech malych cestach po kterych jsme projizdeji, a to nejenom dnes, jsou nainstalovane destrukcni konstrukce, ktere v pripade valky cestu zablokuji. Potom co jsme se na hranicich najedli jsme vyjeli do muzea a pak nam nasi momentalni idici nabidli ze jedou az do Sokcho, takze muzeme jet s nimi az tam. Super. Po ceste jsme nasli jedno dobre misto, ale oni uplne nepochopili jak budeme spat a rikali ze ne ze kemp je tady drahy (35 000원, coz je sakra drahe, motel v Busanu stoji 40 000원 za pokoj), takze nas nakonec zavezli az do Sokcho, no co alespoň je to blize na Seoraksan.

V Sokcho jsme se sice trosku prosli ale nakonec jsme nasli docela pekny park i s nedalekou kadibudkou, dali jsme si lahev Makkoli, co nam jeste zbyla ze Seoulu a okolo 9:00 jsme ulehli do pelechu aby se nam mohly zdat prapodivne sny. Ja jsem si pucil jebak a hanina si skrabala ruce

Utrata za 7. Den 20 000원

No potom co jsme rano vstanuli pri nachystanem budiku v 5:00, celi nateseni, ze uvidime vychod slunce na vychodnim pobrezi, jsme zjistili se pocasi  odpovida predpovedi a misto vychodu se muzeme divat tak maximalne na mraky nad morem. No tak jsme nakonec vytuhli az do osmi.

Venku zacalo poprchavat a tak jsme rychle sbalili stan aby nebyl moc mokry a jako spravni zewlouni jsme se schovali do nejblizsiho altanku uvarit cinskou polivku (라면), a snist okurky co jsme dostali pred par dny. A pak jsme vyrazili na plaz.

Jako vzdycky na Korejske plazi, byly stanky se vsim moznym, ale halvne ohraniceny proctor kde se muzete koupat. A jelikoz 80% Korejscu neumi plavat vsude je vody tak po pas, takze jsme tam byli pouze malou chvili, ususili jsme stan a vyrazili do nejblizsi kavarny.

Zdechnul tady pes. No co dali jsme si tradicni objednavku (nemam poneti co jsem tim myslel, ale asi to nejlevnejsi co tam bylo) a zneuzili jsme uplne vsechny zasuvky, aby jsme mohli nabit vsechno co mame.  A nakonec I mistni pocitac aby jsme si mohli opet aktualizovat GoPro.

V kavarne nam jeden chlapik poradil jak se nejlip dostat na Seoraksan a tak se jeste dnes pokusime tam dojet a zazewlit nekde u reky

  1. Stop   Lezkyne (Jmeno nevim)   Hyundai   Sokcho – Vstup do Seoraksan

U vstupu jsme potkali dve starsi dorostenkyne s velkymi batohy a tak jsme se jim zeptali kam maji namireno a vydali jsme se s nimi smerem na prvni chatu asi 3 km vzdalenou (비선대). S tim ze by se tam melo dat prespat

Samozrejme ze potom co jsme tam dosli nastal prblem s mistem na chate, ale nakonec nam dali maly pokojíček pro všechny dohromady. Sli jsme ven, dali jsme si jidlo a trosku popijeli.

No proste nam to zase vyslo. Venku jsme posedeli asi do devitido vecera u nádherného vodopadu a i kdyz je tam vstup zakazany tak se tam v noci lidi koupali a tak jsme se k nim pridali. Voda byla az prekvapive tepla. Vykoupali jsme se a kdyz jsme se vratili ke stolu tak jsme jeste dostali kachnu, resp. kus baleného peceneho masa, tak si potom uzijem. Na holky mam číslo, tak jim pak napisem.

Utrata za 8.den 25 500원

Rano jsme vstali ve 4:00, nachystali se a plni ocekavani rychle snedli snidani a vyrazili. Ze zacatku byla cesta nadhernaskrz prusmyk plny vodopadu a peknych chodnicku. Na vrchol to bylo 8 km ale to co nasledovalo posledni 4 kilometry se dost blbe popisuje.

Normalni cetsa na hory, podle me, by mela traverzovat hour, ale to Korejsi nejspis neznaji a tak vedla cesta primo nahoru se stoupanim asi 100%. No a s batohy na zadech to bylo docela intenzivni a korejske reci o tom jak je to pro nas asi slozite , prilis nepomahaly.

No nakonec jsme se na vrchol dostali uplne stavli a tak jsme zrusili plan jit dalsich 11 kilometru a vydali jsme se nejkratsi cestou dolu. A to bylo pouze 5 kilometru, ale tim nejhorsim klesanim jake jsem kdy videl. Dost tezko se popisuje jak jsem byl na korejce nastvany. I ted kdyz to pisu tak me to dost s..e.

No fotky snad budou krasne, ale znovu bych tam nesel (no tak to jsem jeste nevedel za za 2 roky me prijede navstivit Peta a bude chtit Seoraksan videt)

V kazdem pripade alespon trosku stesti bylo a od vychodu z parku az do 양양 (Yangyang) jsme chytli stopa a u reky jsme rozbili tabor, udelali si kachnicku a usli jak dudci. V noci nastesti nebylo moc horko a tak jsme se vzbudili az rano.

  1. Stop   Jmeno nezname   Auto nezname   Oseak-ri – Yangyang

Utrata za 9. Den 0원

Rano kdyz jsme se probudili bylo velice prijemne, ale pocasi se dost rychle zmenilo ve spalujici vyhen, ve ktere I baleni stanu byla prace na etapy. Takze jsme si rozdelili ukoly a ja (Venousek) jsem vyrazil do obchodu nakoupit pro Hanicku na snidani. Predpokladam ze behem toho co jsem nakupoval si hanina valela sunky, protoze kdyz jsem se vratil uz sedela s nejakyma chlapama pod altankem a jedla meloun.

Posnidali jsme spolu nanuk, pecivo a nejaky levny dzus a pekne pomaloucku jsme se zacali sbirat k odchodu. Kdyz rikam pomalicku, tak  jeste v 1:00 jsme sedeli pod altankem.

No a aby to bylo autenticke, tak muzu popsat jak se mi udelala na zadku nejaka vyrazka, asi z batohu, a dosti to picha, ale snad to nebude nic vazneho.

No rozloucili jsme ses chlapikama a pri jejich nechapajicim vyrazu co ze to jdeme delat (stopovat) jsme vyrazili na stop, na blizkou cestu. Bylo horko jak v troube, kdyz se pece krocan, ale nastesti cekani byl zase kratke a uz jsme se vezli s rodinkou, az k chram 낙산사 (Naksansa)

  1. Stop   Rodinka    Hyundai H100   Yangyang – Naksansa

Potom co jsme videli tento chramna fotkach jsme se tam chteli jet podivat. Nadherne misto na kopci v lese s uzasnym vyhledem na more, a k tomu vsemu jeste krasne dostupny z nejblizsiho mesta. No a I kdyz jsme zapomneli nabit GoPro stalo to za to ( akorat to nejde videt na videu). Vsude ticho jenom obcas nejaky gong, nebo hlucny turista, krasne budovys nadhernymi strechami a na vrcholku toho vseho na kopci socha Budhy. Jedno z mist ktere bych doporucil navstivit. Akorat ta cena nanuku nemusela byt tak vyhrocena (2500원)L. No co tak jsme si ho tentokrat nedali a vyrazili jsme ke vstupu do chramu na stop. Opet jsme stali necelych 15 minut a uz tady bylo stojici auto. Chlapik a dve holky kterym bych tipnul tak 25, no a bylo jim 18. Na Korejky ( i Korejce) pozor, tipnout jim vek je nekdy nadlidsky ukol. No brali nas az do 강릉 (Gangneung). A po ceste nas jeste pozvali na vyborne nudle (막국수) a veprove kousky s uzasnym 뒨창 (fermentovane fazole).

No a aby nam den neskoncil nejak nudne, tak kdyz jsme dorazili na do강릉 (Gangneung) tak jsme zjistili ze na plaza je party s koncertem. Tak jsme se, pred spanim ve stanu v parku, jeste trochu pobavili s pivem v ruce, a ja jsem pozoroval Hanin moonwalk (k videni na videu)

  1. Stop   취재용 Hyundai Santa Fe   Naksansa – Gangneung

Utrata za 10. Den 23 400원

Rano nas probudil zvuk babicek sbirajicich odpad a cinkani prazdnych lahvi o sebe v  jejich sitovanych pytlich. Na to jake bylo v noci horko jsem se pomerne dobre vyspal a probudil jsem se az rano vedle Haniny nahore bez, jelikoz si zase prismahla zada a bylo ji v noci tepleji nez by chtela. J

Sbalili jsme si veci a vyrazili jsme k nejblizsim sprcham. Je dost tezke nekomu vysvetlovat jake to je se po tydnu koupani v rce nebo v mori osprchovat ve sladke vode, pokud to sam nezazil. Uzasny pocit. I kdyz tak voda byla studena tak jsem tam byl asi 20 minut a vysel jsem tak o dve kila spiny lehci. 😛

Pak jsme dosli na plaz uvarili jsme si nudle a cekali az se otevre Loteria aby jsme si mohli dat kafe. No a kdyz uz tady tak sedime tak dopisuju tyhle stranky a planujeme kam se pojedeme podivat priste.

  1. Stop   So Zac ‘s   Nissan Cube   Z plaze do kavarny

Kurzivou je cast kterou psala Hanina (konecne taky neco prispela do naseho cestovatelskeho deniku, no a navic narozdil od meho psani to precte I nekdo krome me J )

Puvodni plan, dorazit dnes do 안동 (Andong) se zmenil po navsteve kavarny So Zac’s, kde nam Korejsko-Americky par dal par luxusnich tipu kam urcite zajet. Po cca 2 hodinach, ktere jsme stravili poslouchanim cestovatelskych zazitku jsme odesli a zamirili smerem na nejblizsi cestu a do 무릉계곡 (Souteska Muryeong).

  1. Stop   Bez jmena   Auto nezname   Kavarna – vypadovka na Donghae
  1. Stop   소라 a 승웅 Huyndai Sonata   Gangneung – Donghae

Na misto jsme dorazili kolem 5 hodiny, nadhernym udolim jsme si vyslapli az ke vstupu. Koupili jsme si neco na jidlo a tradicni napoj (nejaky kukuricny podobny Makkoli) a sli jsme okouknout mistni chramy a hlavne dvojity vodopad na konci udoli. Po ceste hledame misto na spani, uz se stmiva a my se skoro rozhodli spat na kamenu s Cinskymi znaky uprostred reky. Pak se nam ale zalibila myslenka zkusit prespat v jednom chramu. Po troche silene nocni prochazce (2,3km nekoncicich schodu) se objevime pred chramem.

            Trochu s nejistotou klepeme na dvirka v 21:00 s tim zda tu nekde muzeme prespat. Vylezl prosedively pan a bez jakekoliv otazky uz jsme sedeli u stolu a jedli nudle, kimchi a ovoce. Po sprse jsme byli pozvani na caj. Po krasnem povidani jsme kolem 23:00 ulehli.

            Bohuzel nektere zazitky se nedaji ni popsat, ani zachytit na fotkach, … a toto byl jeden z nich.

            Ticho, hvezdy, zvuk cikad, hory a nikdo nikde

 

Utrata za 11. Den 30 700

 

 

Nase odhodlani vstat ve 4:00 trochu nevyslo (vstavat za tmy? ), ale pred 6:00, uz jsme byli venku. Je nadhera se probudit uprostred hor, kde nikdo neni. Sedim na kamenu pred chramem, a pisu. Vasa sel dobrovolne odnest nejake veci do jineho chramu. Pana domaciho jsem jeste nevidela, … Je to troche kouzelny dedecek, ktery zna GoPro.

Cesta dolu s dobrymi 30 kily na zadech nebyla zaden med, a priznam se, ze jsem obcas zvazoval ze to nekde necham a pujdu na etapy. Nakonec se podarilo a dolu to trvalo hodinu, nahoru jsem vybehl za 20 minut. Docela dobra rani rozcvicka.

Kdyz jsem vybehl nahoru dali jsme si s Haninou snidani. Jak jinak nez instantni Ramen a vyrazili jsme se podivat na vodopad za chramem a na okoli. Nesli jsme moc daleko protoze jsme byli na 11:30 domluveni s panem mnichem na obed. A po ceste jsme videli jedovateho hada.

Po obede jsme vyrazili stejnou cestou kterou jsme do chramu prisli, jelikoz jsem si chtel “dvere do nebe”, jak se schody jmenuji, vyfotit a prohlidnout pres den. Pak uz rovnou na vodopady pod chramem na super koupani.

Rochnili jsme se, jedli susenky a hrali si s kamerou az do peti do vecera a pak jsme sli zpet do chramu na nasi druhou a posledni noc. Je to krasne misto a jsme moc raid ze jsme ho nasli a mohl tady 2 dny byt. V noci byla navic bourka, sice neprselo, ale blesky nasvicene hory byly nadherne.

Utrata za 12. Den 0원

Rano jsme vstavali v 6:00, presneji v 5:48 abychom si mohl dat snidani s mnichem, ktery stejne vstanul az kolem osmi. No co, nachystali jsme si ryzi a nejake prilohy, posnidali spolu a pomalu se vydali na cestu.

Rozloucili jsme se panem mnichem a pmalym krokem zacali sestupovat do niziny, kde jsem se pred tim tahnul s tim nakladem. Cesta nam trvala podle ocekavani asi 40 minut. A uz jsme zase stali u cesty se zvednutym palcem, a jeli smerem 환선굴 (jeskyne Hwanson). Stopovali jsme zase tradicne 10 minut a zastavil nam starsi par na golfove dovolene.

  1. Stop       Bez jmena       auto nezname       Muryeong – na pul cesty do Hwanson

Vystoupili jsme a cekali jsme sotva pet minut a uz tady byl…

  1. Stop       Bez jmena       auto nezname         na pul cesty do Hwanson – Hwanson

posledni dobrou na ty emaily a informace od lidi co nas brali trosku serem ale v kazdem pripade to byl mladoch tak do 30 let

Koupili jsme si listek a vyrazili jsme na dalsi, zcela jiste ne posledni turu na hory. V porovnanim s jinymi byly listky docela drahe, tak snad to bude stat za to. Od brany k vlacku jedoucimu nahoru to bylo asi 700m a kdyz jsme tam dorazili tak jsme navic zjistili ze za vlak se plati dalsich 5000원 za osobu. No a vzhledem k tomu, ze jsme si nechali batohy nize v hospode jsme se vydali pesky. No a verte nebo ne bylo to priblizne stejne rychle jako lanovka, na kterou byla navic 1 hodinu rada.

Jeskyne byla mnohem vetsi nez jsme cekali a stropy byly občas i pres 50 metru vysoke. No proste to rozhodne stalo za to. Zustali jsme tam asi hodinu a pul a jelikož jsme chteli jeste stihnout „Penis park“, tak jsme se pomalu zustali pro batohy a pak zase ke krajnici odkud nas zanedlouho odvezl par, ktery to mel shodou okolnosti namireno tam kam my.

  1. Stop            Opet bez jmena            auto nezname              Hwanson – 해신당공원

No byl jsem trosku prekvapeny, kdyz si predstavim jak malo jsou Korejci schopni mluvit o sexu a na druhou stranu maji park, plny nadlidskych penisu a rekneme ne uplne beznych lavicek. Avsak prochazka byla pekna, az na to ze jsem byl trosku sesly a v jedne chvili jsem se hrozne nasral na GoPro a jeho (ne)schopnost spojit se s telefonem. No ale nejak se to nakonec zvladlo. Prosli jsme si park, i rybarske museum a vydali jsme se pomalu hledat misto na spani.

Na chvili jsme mysleli ze bychom mohli spat primo vedle parku, ale pak jsme nasli jeste lepsi misto na mape a tak jsme se jeste vecer presunuli dalsim stopem do 임원(Imwon).

  1. Stop                  Bez jmena                  Auto nezname                  Penis park – Imwon

Dojeli jsme do Imwonu , koupili si par piv a sli si na chvili sednout na vlnolamy jen tak odpocivat s plechovkou v ruce. Potom jsme se postupne presunuli smerem na plaz.

Trosku nas zklamalo, kdyz jsme na plaza videli stanek  (ve skrytu duse jsem doufal ze je opustena), no ale na druhou stranu, kdyby tam nebyl tak by jsme se nepotkali lidi, se kteryma jsme potom celou noc popijeli a nakonec nam I zaplatili misto za stan. Proste se nam zase zadarilo

Utrata za 13. Den 40 900원

Spani na plazi a jeste k tomu smerujici na vychod je záruka brzkého vstavani, No a taky se tak stalo a okolo 6 hodin uz jsem pozoroval jak se slunce pomalu zveda zpoza malych vlnek. Hanina jako vždycky „zavrene oci, otevrena pusa“ a nevnimala svet kolem sebe

Hned co jsme se vykopali ze stanu jsme si uvazovali co si dame na snidani. No a prvni co nas napadlo byly cerstve slavky. No a vzhledem k tomu ze nemame 20 000원, aby jsme si je kouplili vzali jsme si sitku, bryle, snorchl a vyrazili na lov. Hanicka plna ocekavani z nadcházejícího lovu pomalu vstoupila do rani chladne vody, stahla si plavky a vlozila si do svého luna kamen jako pest. Ne snad pro poteseni, ci prijemny pocit, ale aby ji voda nenadnášela az bude v hlubinách lovit slavky. (HORKO BOLI!!!)

Nakonec se nam jich podarilo nasbírat asi pul kila mozna i kilo. V kazdem pripade to bylo dost na snidani pro ctyri lidi. Potkali jsme se totiž s Korejcema z Ulsanu a dali jsme se s nimi dohromady. Pan varil slavky jen tak s paprikama, no a co si budem povídat, bylo to vyborne.

Po obede jsme s haninou na sebe nahodili vyzbroj a sli se na chvili potapet.  A to uz na me volal pan, jestli s nim nechci jit na lov s harpunou. Nestacil to ani doříct a uz jsem mel GoPro v ruce a plaval jsem jeho smerem. Slo mu to dost rychle, a tak jsme behem pul hodiny meli tak 15 ryb. Asi mu to stacilo a tak mi na chvili pujcil harpunu at si to zkusim. No rekneme ze to neni uplne jednoduche, ale snazil jsem se a nic. On mezitím nasbiral asi 10 jezku. Ano, i jezci se daji jist. Kdyz se rozpuli tak jsou plni jiker nebo co to je a neni to vůbec spatne.

Kdyz jsme se s úlovkem vratili na breh vsiml jsem si, ze se mi nekde podarilo rozbit sklicko na krytu z GoPro. No sralo me to, ale prece si tim nenecham zkazit obed.

Ryby jsme si dali všechny pekne syrove na kameni u vody a vyjedli jsme jezky. V hospode by to neslo pod 70 000원, pro nas to bylo zadarmo a jeste byl zážitek.

S plnymi břichy jsme se vyvalili k mori, ze si od toho jidla na chvili odpocinem, ale uz uz na nas volali at prijdem na další chod. Nachystali 매운당, coz je rybi ostra polevka. Opet v hospode 30 000원, no a ostra teda byla, ale moc dobra.

Najezeni k prasknuti jsme si sli sednout pod strisku, dali jsme si studene pivicko a pustil jsem se do psani deniku a planovali jsme v kolik odjedeme. No a po tretim pivu jsme se rozhodli ze neodjedeme. Rikali jsme si ze stejne mame dost casu a neni se kam hnat a proto muzeme zustat jeste jeden den. A aby toho jidla nahodou nebylo malo, tak nam sef z hospody dal zadarmo jeste  bramborovou placku, prisavkovou skebli, co je všude hrozne draha a hromadu maluch ulitek k pivu. Vyborne misto jsme si vybrali.

Vzhledem k tomu, ze uz jsme se nechystali odjet tak jsme vyrazili na obhlídku mestecka a na kafe. No mesto je prakticky jedna ulice okolo pristavu, ale kafe stalo za to. Nasli jsme jedinou kavarnu, tak jsme tam zapadli. Kavu nam pani prelila z hrnce do konvice kde ji ohrala a kolu mi nalila buhvi z ceho.

Celou dobu byla ta kavarna takova nejaka divna no. A kdyz pak prisli dva starsi Korejci a pani obsluhujici pozdravili nonšalantním zajetim mezi nohy, zjistili jsme, ze jsme v bordelu. No co klidne jsme dopili kavu a skrze obchod jsme se vratili do kempu.

Jeden by ani nerekl, jak moc je to potapeni narocne, a tak jsme unaveni jako koťata vytuhli okolo 8 hodin vecer.

Zitrejsi plan Andong a vecer dojet do Gyeongju

Utrata za 14. Den 29 000원

Rano nas opet dostal z postele vychod slunce a tak jsme vstavali pomerne brzo (6:30), uvarili jsme si nudle s tunakem, sbalili stan a vyrazili zaplatit. Kdyz jsme dosli do stanku, kde se vybiraly penize, tak nejenom ze zadne nechtel ale jeste nas vzal autem na vypadovku, at se nam dobre stopuje. 임원 byl proste super misto na spani a nejspis se tam jeste vratime.

Zacali jsme stopovat pod mostem na najezdu na dalnici a jako vzdycky 10 minut a stacilo.

  1. Stop            Deda se spatnymi koleny             Auto nezname             Imwon – Uljin

Deda se toho po dalnici vubec nebal a nonstop jel pres 150 km/h

  1. Stop                    김경현 Hyundai Grandeur                  Uljin – Bulyeongsa

Starsi par nas vzal z Uljinu na neplanovanou navstevu chramu kde jsou jenom zeny a zaplatili za nas i vstup. Chlapik delal pro Samsung Display tak jsme se bavili o budoucnosti telefonu a kam smeruje.

Prohlidli jsme si chram, kde jak jsem jiz napsal jsou pouze zeny, a ktery dostal jmeno podle skaly, ktera se zrcadli v jezirku a ma tvar modlicich se rukou. Kdyz jsme vysli ven tak jsme si dali nanuk at trosku udrzujeme tradici. Je horko jak svina 37°C. Mame to do Andongu jeste dobrych 90 km pres hory takze tak 2 hodinky.

  1. Stop            Mladsi holcina           Auto nezname            Bulyeongsa – Cil neznamy

Horko se stupnuje  a s batohama na zadech a s rozhavenou cestou pod nohama je to bida.

  1. Stop        Mistni Lesni        Nejake terenni auto       Neznamy začátek – Bonghwa

Vystoupili jsme uprostřed niceho vedle male pumpy, kde jediny stin vrhala cedule a byl tak uzky, ze jsme se pod nej oba nevesli. Odjeli jsme ale nastesti docela brzo s paremjedoucim az do 명주, kde nas pozvali na obed. Moc dobry byl. Ja jsem is dal 콩국수 (nudle s fazolovym praskem) a hanina sve oblibene 자짱면 (nudle s omackou s cernych fazoli)

  1. Stop             Jmeno nezname              auto nezname              Bonghwa – Myeongju

Potom co jsme se najedli nas vysadili pobliz dalnice a tam jsme se rozloucili. A jakona zavolanou do 2 minut, uz jsme zasesedeli v aute s darovanym nanukem a jeli jsme primo do historicke, tradicni vesnice u Andongu 하휘마을.

  1. Stop           Jong gook seob           Auto nezname            Myeongju – Hahoe Maeul

Pani nas dovezla primo pred branu a jeste jsme dostali nanuk. Hanine moc nechutnal tak mi alespon vice zbylo. Horko se stale stuplnuje a podle me je tak 95°C. V kazdem pripade dorazili jsme na misto a chystáme se na prohlídku.

Pred vstupem jsme se osvezili ledovou vodou a odlozili batohy. No a pravou nohou a pomalym krokem jsme se vydali dovnitř.

Vesnicka to byla nadherna. Domecky se slaměnou strechou a co vice, lidi tam skutecne bydli. Konkretnejich je 256. V tom horku toho moc nachodit neslo ale precejenom jsme něco videli. Taky jsme si vsimli, ze se tam natacel nejaky film a tak jsme se chteli vyfotit s vojaky co hlidali, ale rikali, ze kdyz jsou v armade tak se nesmí fotit. Tak mame alespoň fotku s nimi zady k nam. (Hlavne byli soucasti filmu a meli na sobe Severokorejske uniformy)

Potom co jsme se nabazili vesnice, jsme jeste zapadli do muzea masek. Korejske masky jsem docela znal, ale z tech Filipinskych nebo Cinskych by sel v noci i strach. No a po muzeu, uz nezbyva uz nezbývalo nic jiného, nez si vyzvednout batohy a pomalu vyrazit. A jelikož  jsem se zdrzeli dele nez jsme cekali, tak jsme se rozhodli nejet do Gyeongju, ale prespat v Andongu.

Sedli jsme si do prvniho auta, dostali jsme broskve a kukurici a par co nas nabral nam oznamil, ze cestujou, a ze se teda muzou jet podivat do Gyeongju. Tak jsme zase rychle zmenili plan a vyrazili. Po ceste nas vzali na veceri a v Gyeongju nas vysadili pred Jimjjilbangem a tam jsme prespali.

Dneska byl super den a super lidi. To asi proto ze bylo 8.8.2013 a Hanicka mela narozeniny.

Vsechno nejlepší Koceno

Utrata za 15. Den 45 000원

Probudili jsme se okolo 8:00, ale jelikoz jsem nikam nespechali, sli jsme si pekne v pohode dat koupel a dali jsme si k snidani vejce a sikhe 식해. Jimjjilbang jsme opousteli okolo 10:30 a sli rovnou na mistni autobus do Gyeongju, podivat se na hrobky kralu z dynastie Silla. V parku bylo takove horko, ze i kdyz to byla rovinka tak jsme si museli 10x sednout. Teplota podle telefonu 38°C, ale vzhledem k mistni vlhkosti je pocitova teplota 41°C. Strasne uz si v Cesku nebudu nikdy stěžovat.

No ale vratme se k hrobum. Park je pomerne maly, ale je v nem asi 20 malych ci vetsich hrobu. Kazdy ma ve svem stredu rakev ( nejde videt), kolem ktere jsou navrseny kameny a na nich pak hlina. Proto ma kazdy hrob tvar malého kopce.

Po parku uz nasledoval chram Bulguksa (불국사), postaveny v 15. Stoleti, dynastii Silla a nasledne mnohokrat prestavovan a rozsirovan, jenom proto aby se v 70. Letech vratil zpet do puvodni podoby.

Je to jeden z chramu, na kterem je videt ze je stary ne postaveny znova, jako vetsina jinych. Mnoho soch ma na sobe hustou vrstvu prachu a sloupy urcite pamatuji nejednoho krale a mnoho mnichu.

Ja uz jsem tady byl jednou se skolou, ale uvedomil jsem si, ze jsem toho pred tim hodne presell a ani jsem si toho nevsiml. No a tesne pred tim nez jsme chteli odejit tak jsme jeste potkali dva holandany co cestujou a bydli v Busanu na hostelu. No a znaji se s Honzou, ale jinym nez zname my, tak se s nim snad taky potkame. Vzali jsme sin a kluky facebook a mozna se potkame v Yeosu. No a protoze se chteli jet podivat na hroby do mesta, svezli jsme se s nima autobusem a pokracovali smerem na dalnici.

No a uplne jsem zapomnel napsat o dnesnim obede. Sli jsme do vyhlasene restaurace, kde jsme za 10000 원na osobu ( asi 160 Kc), dostali maso, rybu, placku, polivku a asi 15 ruznych priloh od Kimchi, az po morske plody. Moc jsme si pochutnali.

A zpatky na dalnici. V Gyeongju, kdyz jsme jeli do chramu, tak jsme taky stopovali a tak stop c.29 a 30. Probehl tam.

  1. Stop       Bez Jmena         Auto nezname         Gyengju – 1. Odpocivadlo na dalnici
  1. Stop       Bez Jmena         Auto nezname     1. Odpocivadlo na dalnici – Gyeongsan

Chlapik co pracuje cely tyden v Ulsanu se vracel na vikend domu a vyhodil nas na dalsim odpocivadle. Tady jsme se trosku posekali, asi tak na pul hodinky, ale nakonec nas nabral par a vzal nas do mesta na vlak, ktery nam zaplatili

  1. Stop   Yoo Hyun Sook a Cho Hee Chang   Auto nezname   Gyeongsan – Chongdo

Potom co jsme dojeli do Chongdo tak jsme mrknli na ceny hotelu kolem nadrazi, zdesili jsme se, dali jsme si kavicku a vyrazili hledat misto na spani, kterym se nakonec stal ovocny sad blizko reky, a hned vedle cesty kam mame zitra namireno. Uz se nam pomalu uzavira Korea 2013 1. cast a zanedlouho budeme zpatky v Busanu

Sprcha!!!! JUPIIIII!!!!! (bude v Busanu)

Utrata za 16. Den 45 000 원

Po ranu tradicni probuzeni okolo 6-ti hodin a venku uz v osm rano 30°C, no velka lahoda. Dali jsme si na snidani ramyeon s tuňákem a potom co jsme všechno sbalili jsme sli k ceste stopovat.

Museli jsme se trochu projit, nez jsme dorazili na misto, a po ceste jsem si vsiml pana co cistil broskve, tak jsem se ho sel zeptat jestli by nam nemohl dat trochu vody. Odchazel jsem s flaskou vody a taskou broskvi. Moc dobre byly

No a tak jsme posnidali a uz jsme psali na tabuli Changnyeon. Chteli jsme se totiž podivat na největší Korejske mokřady.

Docela rychle jsme se presunovali, ale Changnyeon je na druhe strane hor a tak to chvili trvalo. Hned v prvním aute jsme dostali jeste tasku jablek, takze o ovoce jsme meli postarano.

  1. Stop           Farmar bez jmena           Hyundai dodavka           Chongdo – Punkgak

Kdyz jsme dojeli do Punkgak, tak stacilo jen vystoupit z auta a uz jsme byli uplne spoceni a tak jsme vyrazili do nejblizsi kavarny na ledove kafe a nakonec jsme si dali cider.

Ven se nam, do toho horka, moc nechtělo, ale močály jsme chteli videt a tak jsme se postavili pod nejblizsi strom, zvedli palec a cekali. V posledni dobe se nam trosku prodlouzily cekaci casy, asi pro to ze jsme byli na vesnici.

Nakonec nam, po asi 20 minutach, zastavil pan co nam nabidl, ze nas sveze, i kdyz tam vůbec nejede. Kdyz jsme dojeli tak jsme si dali jeste 2 piva a male susenky. A vzhledem k tomu ze ma farmu na percimony tak jsme mu nabidli pomoc se sbiranim, tak treba se ozve.

  1. stop                  박중규 Auto nezname                  Punkgak – Changnyeon

Hned jak odjel, tak jsem si splnil jeden z mych detskych snu a pujcili jsme si tandemove kolo a vyjeli jsme na objizdku mocalu. Uz si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy slapnul do pedalu. Bylo to super, takove veci se proste nezapominaji. Vitr ve vlasech a cestanam pod koly pekne ubihala. Az se vratime do Busanu tak si musim sehnat kolo.

No, ale vratme se k mocalum. Bylo to velke jezero pokryte lopuchy, obrovskymi listy jako jidelni stoly a hromadou ptaku. Jezero jsme si v tom horku objeli jeno jednou, jelikoz I jedna objizdka me stala asi 3 litry potu.

A jako vzdy potom co jsme se vratili z jakekoliv activity nas cekala pekne vyhrata cesta a cekani na auto. Sice to chvili trvalo, ale za to jsme meli stop az do Changwonu. A tak nas jeste napadlo zavolat Markovi (kamarad ze skoly z Haniny tridy), jestli se mu nechce na pivo

No potkali jsme se s nim v kine, zasli jsme si spolu na veceri 콩나물국밥, a pak jsme si sedli s bongem a kytarou do parku a I s malym prckem zpivali a hrali. Nakonec nas nechal prespat doma, rano jsme si dali snidani a vyrazili jsme domu.

Utrata za 17. Den 19 000원

Rano uz jsme se jen probudili, dali si snidani a Mark na hodil na vypadovku z mesta, kde jsme cekali asi 5 minut a uz jsme sedeli v aute do Busanu k metro. Metrem domu a sup do sprchy.

  1. stop               Jmeno nezname                Auto nezname               Changwon – Busan

V Busanu jsme vsechno zaridili, ja jsem si zmenil vizum, Hanina si zaridila predmety a skolu a ve stredu 14.8 okolo 4 hodiny jsme vyrazili na metro smerem Sasang a dale pak autobusem ( v Busanu se spatne stopuje) smerem na Geoje, kde jsme meli sraz s Chlapikem co jsme ho potkali v Tapas. Pracuje v lodarskem prumyslu a rikal nam , ze nas vezme na exkurzi do arealu a troche nam ukase jak to funguje.

Na Geoje jsme dojeli okolo pul osme a Martin uz nas cekal. Dorazili jsme k nemu domu dali jsme si sprchu, shodili veci a  vyrazili na jedno do viru malomesta. No a jak se casto stave, jedno se promenilo v 6 a skoncil jsem, teda vsichni jsme skoncili krasne nalozeni, a domu jsme dorazili okolo 1 hodiny rano. Potkali jsme par lidi z oboru a jeden mi dal vizitku tak se mu asi ozvu. Uvidime treba z toho neco bude. (Bunny Boiler)

Utrata za 19. Den 53 600원

Rano jsme meli v planu jet do lodarskeho arealu, ale nakonec jsme si trochu prispali a Martin mezitim odjel na nejakou kontrolu a tak jsme na nej pockali a jeli jsme az okolo 11 hodiny coz bylo ve vysledku lepsi, jelikoz vsichni meli obedovou pauzu a tak jsme si mohli vsechno pekne prohlednout.

Z cesty ty lode vypadaji velke, ale jakmile clovek stoji u nich a nebo pod nimi, v suchem doku, tak jsou ohromne, zrovna se tam stavi nejvetsi lode (kontejnerove) na svete. Prvni uz je v Busanu v pristavu, a dalsi cekaji na dokonceni, impozantni pohled. Nesmelo se tam fotit, ale Martin rikal, ze kdyz to bude nenapadne, tak muzeme.

Charakteristika lodi: Rychlost – 23 uzlu

Kapacita – 18 000 kontejneru, 165 000 tun

Posadka – 19 lidi

Cena – 235 000 000 usd

Delka – 451 m

Ponor – 16 m

No prohlidka stala rozhodne za to a jsem moc rad, ze jsme Martina potkali. Po prohlidce pristavu, jsme si zasli na obed do Mom’s and Pops a dali si super burger a Hanina si dala nejaky sendwitch a samozdrejme byl velky a tak ho nesnedla, ale tak jsme si alespon dali veceri no, ale nepredbihejme. Kratce potom co jsme dojedli, nas Martin vzal na kratkou pobrezni prochazku okolo Okpo a dale do vedlejsiho mesta. Prochazka to byla dobra, ale v tom horku docela zaber.

Trvalo nam to asi hodinu. Kdyz jsme dorazili do Dokpo,tak jsme si dali kaficko a pak zavolali taxika a frceli zpet do Opko. Chvili jsme pobyli doma a vzhledem k tomu, ze nam chtel Martin ukazat vsechny hospody v okoli, tak jsme povecereli v mexicke restauraci, a protoze jsme to vcera roztocili vice nez jsme chteli, tak dnes jen par piv a “valili jsme domu”.

Doma jsme si dali 2 piva a po dost dlouhe dobe zapnuli televizi a podivali jsme se na nejaky ujizdejici vlak a potom na trapny horor, u ktereho jsem usnul. Musim uznat, ze mi Martin troche zmenil pohled na budouci praci, protoze s jeho 10 000 usd  za mesic a tim ze by mohl mit vic, no proste lodarina by byla super.

Utrata za 20. den 56 900원

Rano jsme se probudili pekne bez budiku, dali si dalsi uzasnou snidani z Martinovi lednicky a Martin nas vzal na vypadovku z Geoje a tam jsme se rozloucili, ale jsme si docela jisti, ze se jeste potkame.

  1. stop                    Jmeno Nezname                    Auto Nezname                 Geoje – Jinju

Nechali jsme se vyhodit na odpocivadle a netrvalo dlouho a uz jsme zase sedeli v aute s chlapikem co pujcuje auta na Jeju a jeli jsme primo do Hamyangu, kde uz cekal Wyatt.

  1. stop                   Jmeno Nezname                    Auto Nezname           Jinju – Hamyang

Dojeli jsme do Hamyangu a Wyatt nas uz cekal v Paris Baguette, dali jsme si zmrzlinu a cekali na Santina, kamarada ze Sudanu.

Ten dojel asi po hodine a sli jsme si koupit veci na jidlo a listek na autobus, protoze tady karta fakt nefunguje.

Do vesnicky jsme jeli asi tak pul hodiny, mozna dvacet minut, aby me Hanina nechtela opravit. A vicemene hned potom co jsme dojeli, uz jsem mel v ruce fanku a zdil jsem zidku pod tramy v dome. Stavba je docela zajimava, hlavne klasicky vytapena podlaha v jednom pokoji.

Je to velice jednoduchy zpusob vytapeni, ktery podle me muze ale taky dopadnout dost spatne.

Funguje to tak, ze se normalne vari venku a ohen je prohaneny bludistem z lavovych kamenu pod celou podlahou a tim se dum vytapi (samozdrejme ne dum, ale pokoj) takze snad je podlaha dost utesnena a nikdo se neudusi nejakyma spatnyma splodinama.

Trosku jsme si makli, ale to nam muze jenom prospet a pak jsme si dali zaslouzenou veceri. No a pak to prislo. Zacali jsme si trosku vice povidat se Santinem a zjistili jsme, ze ted studuje uz dva roky korejstinu zkrz misi. A to co z neho vychazelo se i mi tezko vstrebavalo a to jsem na ledacos zvykly. Tak ve zkratce: Santino se narodil v Sudanu, ale nevi kdy, jelikoz nemaji kalendar, ani rodne listy, proste nic. Otazka jake zvirata maji skoncila popisy toho, jak se lovi ostepem no a popis chvile kdy prijel do Soulu potom co videl v Sudanu vysokou budovu 2-3 parta si ani nedovedeme predstavit. No proste krokodyl Dundee hadra. Nevedel jak jet vlakem, jak spustit vodu na fotobunku,jak zapnout sprchu a escalator nepochopil vubec. Proste nepochopitelny clevek pro nekoho, kdo zije ve sve facebookove skorapce. Jsem moc rad, ze jsem ho poznal, protoze mi opet otevrel uplne jine dvere,ktere ne ze byly zavrene, ale navic byly schovane za zdi a sam bych je nikdy neobjevil. Dekuji

Utrata za 21. Den 12 800원

Protoze na tento den jsme krome prace meli naplanovanou jeste jednu akci, stehovani mistniho pastora, museli jsme si rano privstat a zacali jsme pracovat uz okolo 7h.

Na praci toho moc nebylo, ale musela se dodelat podezdivka a platforma na schody. Vsechno se nam to podarilo docela rychle zvladnout a jeste jsme stihli obed a pohadat se s Wyattem o stabilite platforem.

Na obed jsme si dali jednu z korejskych polevek doprostred stolu (lehce ostra, ale vyborna) a po obede jsme se vydali na nejake dodelavky a potom jsme jeli navstivit mistiho pastora v jeho skromnem pribytku. No panecku, tak mimo to ze zapadl uprostred kopce v dodavce,ten bordel co tam byl, stal za to. Byly to 3 male domecky spojene v jedno staveni, ale veci tam bylo jak ve vile.

No co, vrhli jsme se na to at to mame rychle za sebou a muzeme jit plavat. Veci tam bylo na dve dodavky a myslim, ze kdyby se na skladani na korbu vrhnul nejaky korejec tak na ctyri.

Zdarne jsme to zvladli a hned po praci jsme sedli na korbu a protoze jsme si moudre sbalili plavky sebou mohli jsme se nechat vyhodit na splavu a pekne se schladit ve vode. Santino se musel hodne smat. No a knez trval na tom, ze jsme hodne pracovali a tak si musime zajit na veceri a tudiz jsme sedli do auta a vyjeli do mesta.

Po jidle jsme si jeste dali pivko a makkoli na ubytovne a jelikoz druhy den jsme museli zase brzo vstavat zacali jsme pocitat ovecky..jedna,dva,tri,ctyri,pet…

Utrata za 22.den 0원

Rano se mi moc vstavat nechtelo, jen co je pravda. Nakonec se mi to ale podarilo a vydali jsme se vsichni spolecne posnidat. Mrazene banany, zbytek chleba,caj a burakove maslo. Pohodicka na statku. Pomalu jsme se vydali na stavbu a protoze svitilo krasne ranni slunicko vsechny ryzove pole vypadaly jako malovane. Az cloveka mrzi, ze se v CR ryze nepestuje.  No nebudu se rozplyvat a sup do prace. Dnes bylo v planu udelat zdi okolo ohniste pro ten vytapeny pokoj a tak jsme se na to rychle vrhli. Prace docela dobra, stacily silne ruce, hlava se pouzivat nemusela a tak dnesek myslitel Hanicka prosedela ve stinu.

No a uz se priblizila 12-ta hodina a tak jsme dodelali praci, skocili se zase okoupat a pro dnesek i osprchovat a sli jsme se rozloucit s velitelem stavby (nevim jak se jmenuje) no a prisla docela trapna chvilka, kdy nam chtel zaplatit. No my, ze bysme nepotrebovali penize,ale mysleli jsme ze to delame zadarmo. Nakonec nam vnutil kazdemu 100 000 wonu. Takze jsme s Haninou zbohatli a nejspis nam to bude na cestovani stacit.

Ve 12:30 uz jsme sedeli v aute a jeli jsme za tim znamym od Santina. Zabyva se chovem jeseteru a vyrobou kaviaru, no a je pravdepodobne jedinym v Koreji. Co je dost zvlastni je, ze je chova v horach respective 530 mnm. A momentalne jich tam ma asi 40 tun a vzhledem k tomu, ze vaha kaviaru je priblizne 15% hmotnosti tela a 30g stoji asi 40Eur si udelejte obrazek. Provedl nas po farme a musim uznat, ze jsem takovou farmu jeste nevidel no a uz vubec jsem nevedel ze jeseter je nejvetsi sladkovodni ryba dosahujici hmotnosti az 3t a veku okolo 100 let.

Po prohlidce nas vsechny vzal na obed a protoze Wyatt i Santinu museli odjet zpet do Soulu, tak jsme se zeptali, jestli bychom si na zahrade mohli postavit stan, no a jak jinak, nez ze jsme skoncili vevnitr v patre s vlastni koupelnou.

No tak veceri jsme si dali v italske restauraci, ktera byla az prekvapive dobra, dal jsem si pizzu a dostal jsme tenoucke testo s lehkym syrem a slaninou a Hanina si dala nejake testoviny s krevetami. Moc jsme si pochutnali. Vyprovodili jsme je na autobusovou zastavku a pak jsme se vratili zpet na farmu.

Ukazal nam zbytek pozemku a dali jsme si zmrzlinu. A pak s tim, ze si dame veceri, jsme usedli ke stolu a o 4 hodiny pozdeji jsme si uvedomili, ze pro vsechny pribehy jsme na veceri zapomneli. No co, dozeneme to snidani, protoze nam nabidl, ze nas rano odveze na Jirisan. To se nam jednou zase zadarilo.

Utrata za den -180 000원

Rano nas probudila vune toustu a smazenych vajicek z kuchyne. S takouvou se hned zacina den lepe nez v rozpalenem stanu, ale I to ma svoje kouzlo. Zkusili jsme domaci jogurt, marmelady, vajicka atd. Proste super start. No a potom uz jsme vyjeli smerem ke vstupu do parku Jirisan. Po ceste jsme opet povidali, a az se bude delat kimchi talk jsme zvani a muzeme si udelat i kysele zeli. Rozloucili jsme se a k Haninemu velkemu prekvapeni, jsme vyrazili do hor i s batohem.

Ja jsem vedel ze to nebude jednoduche, ale proste nerad nechavam nekde batoh protoze se tam pak musim vracet. No nebyl to nejlehci pochod, ale na druhou stranu v porovnanim se Seoraksanem to byla prochazka v parku. I kdyz doslo na mensi vzajemnou vymenu nazoru ohledne uzitecnosti batohu, nakonec se nam podarilo vyskrabat se k chate, kde jsme delali blbe a rikali ze jsme nevedeli, ze se misto musi rezervovat predem. No a ted stojim v mistnosti kde se vari, jelikoz je tady svetlo a pisu tyhle radky.

No a protoze se musim dostavit ve stredu na imigracni vysvetlit jakto ze jsem ucil anglictinu na cerno, tak to zitra tocime zpatky do Busanu. Mam trochu starch, ale mr. Yun tam jde se mnou a rikal ze by to nemel byt problem. Tak snad to vsechno dobre dopadne  a toto nebudou posledni radky naseho Korejskeho cestovani. Tak snad navidenou v Yeosu, kde mame ve ctvrtek sraz s klukama z Holandska, co jsme je potkali v Gyeongju.

Utrata za den 21 500원

Rano zacal cely pokoj vstavat okolo 4:30, nejspis na vychod slunce, no ale rekneme ze tech uz jsme videli dost a tak jsme si dospali az do sedmi. Dali jsme si sraz s Haninou na predem domluvenem miste a udelali si, jak jinak nez, nudle. Mnamka ale bez tunacka. Hned po jidle jsme plni sily vyslapli na nejvyssi pevninskou horu Jizni Koreji  천왕봉 vysokou 1915 m.n.m. No a protoze uz jsme byli na chate docela vysoko, tak to ani nebylo tak narocne a byli jsme tam behem hodiny. Pocasi nam stejne jako na Seoraksanu moc nepralo a tak zadne extra vyhledy nebyly. No, ale podle me, kdyz je hezke pocasi tak musi jit videt az na more. No ale nebylo to zase az tak spatne tak prece jenom nejake fotky bylo.

No a uz mi zase zacala hlavou vrtat policejni stanice a postupne jsme sestoupili k prvnimu budhistickemu chramu a nasledne dale k dalsi chate, kde jsme si uvarili obed. Nudle, tentokrat s tunakem. No a za dalsi hodinu a pul uz jsme sedeli v autobusu smerem ke vstupu do parku kde jsme meli v planu zacit stopovat.

Postavili jsme se ke krajnici a netrvalo ani pt minut a zastavila nam krasna limuzina Ssangyong Chairman. Chlapik vezl nejake zname na hory a jenom se otocil a jel zpatky a tak nas vzal az na odpocivadlo v Jinju.

  1. Stop              Jmeno nezname              Ssangyong Chairman              Jirisan – Jinju

Nasledne nam zastavila pani, co jela do Ulsanu v cernem Ford Taurus (prvni americke auto co jsem videl v normalni cenove relaci, ani nevim proc me to zaujalo) a vyhodila nas na nejblizsi pumpe k Busanu, kde Hanina provedla svuj majstrstyk. Ja jsem sel koupit nanuky a hanina behem toho co sedela na masazni zidli stopla dva chlapiky az do Busanu.

Tak jsem zavolal Valentine ze dneska prijdem a sup domu.

Utrata za den 13 000원

Rano jsem musel vsavat trosku brzo, protoze jsem mel sraz s Mr.Yunem v 9 hodin na policii. Plny obav jsem vyrazil z domu a dosel na misto 10min pred 9 hodinou. Mr.Yun dojel trochu pozdeji a vyrazili jsme k vyslechu. Vsehno probihalo pomerne dobre, az na to, ze jim sef zatajil hodiny na Heundea, ale ja jsem jim to vsechno rekl. Nechce se mi to rozebirat a doufam, ze to dobre dopadne. Mr. Yun rikal, ze by to vsechno melo byt v poradku a holka co to delala ze Silly taky rikala to same, tak snad to bude cajk. No a I kdyz to nebylo tak uplne v planu, tak jsme se rozhodli jeste dneska vyjet. A protoze je Geoje-do nejlepsi vystupni bod zavolali jsme Martinovi.

Samozdrejme odpovedel kladne a tak jsme vyjeli se vsim vsudy na dalsi cestu pripraveni spat prvni noc na plaza Gujora kousek od Martina. Chodil jsem tam s klukama lozita je to tak super. To se ovsem zmenilo, kdyz jsme dorazili k Martinovi a ten nam rekl, muzeme spat klidne u nej. Tak jsme si dali par piv, Hanule si dala 3 lahve makkoli a v lehce rozverne nalade jsme okolo pul 2 zapadli do hajan.

Utrata za den 40 500원

Rano mi dost dlouho trvalo vytahnout Haninu z pelechu. Ja jsem vstanul poprve okolo 7hodiny a pak v 9h takze jsem se tesne minul s Martinem, ktery sel rano do prace. Kdyz se princezna konecne probudila, snidane uz byla na stole a spolu s Semi (Martinova pritelkyne) jsme se krasne najedli a vyjeli na Gudoru, kde jsme meli v planu chvili vyzevlit a pak vyjet smerem na Namhae.

Ale plan se nam samozdrejme lehce zkomplikoval, kdy jsme si vsimli, ze lidi na plazi neco sbiraji a potomco jsme si overili,ze jsou dane skeble dobre, rozhodli jsme se rozbit tabor a dat si dobrou veceri pri zapadu slunce.

Nasli jsme si stary kanystr na vodu, dovnitr jsem nainstaloval sit z vyplavene pasti na chobotnice, naplnili jsme jej vodou a vyrazili a lov, tedy spise sber. Ale na plazi byla skebli hromada a tak nam to trvalo asi 10-20 minut a meli jsme jich dost pro 4 lidi.

Problem je ale v tom, ze skeble jsou plne pisku a tak prisel na radu mu jjednoduchy vynalez. Skeble se daly do site v kanystru a naplnil se morskou vodou a pak jsme jen cekali, az se profiltruji do cista, noa  protoze jsme meli dost casu, Hani vyrazila do obchodu pro ryzi a omacku a dve lahve makkoli a ja jsem  mezitim postavil stan a nachystal ohniste a jednoduchy grill, z rostu co jsem nasel na plazi.

Kdyz se Hani vratila z nakupu, tak jsme oba vyrazili na drevo do lesa a pak uz jen posedavali jen na plazi a uzivali si zbytek dne. Trosku nam tu podivanou pokazili blesky v pozadi, ale tim se prece nenechame rozhodit. Okolo sesti jsme zazehli ohen, udelali uhliky a nahazeli skeble na grill. Moc dobre byly a hlavne byly zadarmo. A lidi za ne plati v hospode 40 000원. Behem jidla za nama dosel starsi pan, jestli si nas, respective nas grill muze vyfotit a rekl nam, ze bychom si meli presunou stan jelikoz je docela velky priliv,tak at neuplaveme.

Pockali jsme, az se setmi a pak jsme se na tajnacku vetreli do stanoveho mestacka u plaze a tam usnuli. Ale jen do te doby, nez nas probudila bourka a svetlo jako ve dne. Virt takovy ze stan mel co delat aby se neslozil. Nastesti stan pored jeste odrazi kvalitu dnes uz ne priliz popularni znacky a tak az na par kapek jsme spali v suchu.

Utrata za den 15 400원

Po noci plne deste nas probudil relativne pekny, ale stale zamraceny den. Rychle jsme vytahli veci ze stanu a stan rozvesili spolu s lehce navlhlym spacakem po okoli. Uvarili jsme si nase tradicni jidlo a az vsechno uschlo coz bylo docela pozde, jsme se sbalili a okolo 12h vyrazili na stop do Namhae. Postavili jsme se na krizovatku nad plazi a zanedlouho uz se  kvuli nas otaci ruzove auto Mary Kay a vzalo nas do 산양

  1. stop                    정서연      Kia nebo Hyundai                  Gujora-Sahyang
  1. stop              Jmeno nezname                Auto nezname                            jen 3 km
  1. stop              Jmeno nezname                Auto nezname            jen do vetsiho mesta
  1. stop           Jmeno je psano cinsky       Auto nezname

Tak tohle se nam docela povedlo a nabral nas pan co jel na pracovni schuzku a vzal nas k restauraci kousek pred Tongyongem a vytahl 10 000 Wonu s tim, ze si mame zajit na obed. A rekl, ze by nam dal i vice, ale ze vice nema. Tak jsme si dali tradicne 짜장면 a 냉면 . Podle vizitky se nam uplne nepodarilo rozlustit co ze to vlastne dela. Ale SM vypada zvlastne .

  1. stop         Jmeno nezname                   Auto nezname         hospoda – Tongyung

Tam jsme chytili hned jak jsme vysli z hospody a brali nas dva chlapici nejspis jedouci na stavbu (podle auta) a vysadili nas na najezdu na dalnici v Tongyongu.

  1. stop        Jmena nezname                   Auto nezname        Tongyung – Namhea

U dalnice zastavily dve holky, a kdyz jsme jim rekli, ze Namhea tak se zacali smat a pak strachovat a rikali, ze je to daleko a pak se spolu zacaly bavit a nakonec rekly, ze si s nama udelaji vylet. Zajeli jsme si s nima do tradicni terasove vesnici a pak nas zase vyvezli z Namhea nahoru k dalnici na Boseong na cajove plantaze, kam jsme chteli dojet. Koupili jsme si malou svacinu (nanuk a vejce) a zanedlouho stopli chlapika co nas svezl na odpocivadlo smerem na Boseong.

  1. stop           Jae Sun Jung           Auto nezname           Namhea – Prvni odpocivadlo

Chlapik byl dost prekvapeny kdyz jsem mu rekl kolik penez se da vytocit na Goeje-do.

  1. stop        Jmeno nezname       Auto nezname         Prvni odpocivadlo – Damyang

Tak tohle nam troche zmenilo plan a misto do Boseongu jsme nakonec jeli do Damyangu, v krasnem aute s chlapikem co prodava make-up a kulecnikove stoly. V Damyangu nas vysadil primo v Jjimjilbangu a dal nam nejake specialni mydlo co prodava. Rozloucili jsme se a my jsme vyrazili do koupeli.

Utrata za den 28 500원

Rano nas cekalo velice nemile prekvapeni v podobe pomerne vytrvaleho deste a tak se nase prvotni plany opet ne uplne dobrovolne zmenily a zazewlili jsme v laznich az do druheho odpoledne. Pak jsme si ale rekli, ze bychom prece jenom meli neco v Damyangu videt a vydali jsme se do deste.

Prvni zastavka byla samozrejme jidlo. A jak jinak nez mistni specialita. Ryze podavana v bambusovem kmenu. Stalo to sice 12 000원 za jednoho ale moc mi to chutnalo. Hanine taky ale byla mene nadsena. No a po jidle jsme vyrazili do mistniho bambusoveho muzea. Clovek by ani neveril co vsechno se da z bambusu vyrobit. Od hrebenu, pres kufry po kosicky a rybarske nacini. No a jelikoz jsme vysli ze sauny docela pozde, kdyz jsme vysli z muzea uz se trosku stmivalo a tak jsme zamirili do nejblizsiho bambusoveho lesa v okoli.

Potom co jsme tam dosli jsme zjistili, ze to co vypadalo jako kus lesa je soukromy objekt, kde chlapi plete kosiky. Dostali jsme od nej material na krabicky co chci vyrobit a kdyz jsme rekli ze tady prespime v altanku kousek odtud tak nam dal 10 000원 a polstar z bambusu at pry jdeme do jjimjilbangu. Tak jsme vyrazili smerem do sauny. Jenomze po ceste jsme potkali CU25 ( Korejska samoobsluha) a tak jsme zapadli dovnitr na jedno pivo a Hani si dala nejake vino. Otevreli jsme mapu Damyangu a Hanulle navrhla ze bychom mohli dojit do jednoho z tech bambusovych lesu a tam prespat v altanku. A tak jsme vyslapli do deste.

Samozrejme, ze tvurcum Korejskych map pojem meritko prilis nerika a to ze, kdyz uz nic, tak by melo byt stejne ve vsech castech mapy. Takze jsem se po ceste krasne nasral. Jak jsme tak sli v desti, tak jsme se nakonec rozhodli to zapichnout do jine sauny, a v tom jsem zahledl altanek u parkoviste a meli jsme jasno.

Rozdelali jsme stan a chvili pozewlili, hodili jsme si veci na nabijecku do nejblizsiho toaletniho zarizeni a sli spat.

Utrata za den 36 500원 -10 000원 = 26 500원

Tak a aniz by jsme si to uvedomili tak je to dnes 30. Den naseho stopovani po Koreji. Uteklo to jako voda a za chvili nastupujeme zase do skoly, coz znamena dalsi milnik v nasem Korejskem zivote. A sice ze uz je to skoro rok, co jsme na ruzyni nasedli do letadla a vydali se sem.

No nic nechme citovych vylevu “sup” s batohem na zada a pojdme se podivat do bambusoveho lesa. Damyang je temito lesy znamy a tak je jich tady pomerne dost. My jsme si vybrali ten nejblizsi 축녹원 a musi se nechat, ze to stalo za to.

Dozvedeli jsme se, ze doba po kterou bambus roste je 3-7 let, ze nejrychlejsi zaznamenany rust byl 1m za 24 hodin ale prumerne je to 3-10 cm. A nejvyssi kusy teto specificke trabiny dosahuji vysky okolo 30m  a prumeru kmene 15-20 cm.

Teplota venku opet tradicnich 38°C a vlhkost jak svina. V koreji v lete proste neni normalni počasí. Budto prsi, a nebo prsi pot ze mne, z toho jake je vedro.

V Damyangu jsme toho dost nevideli, ale na druhou stranu, jsme zkusili tradicni jidlo, videli jsme muzeum i bambusovy les a tak se muzeme s klidem vydat di další destinace, kterou jsou solne policka na ostrove Jeung-do, vychodne od Gwangju.

  1. stop        Jmeno nezname            Auto nezname         Damyang – Jeung-do – Ji-do

Otaceli se kvuli nas a zastavili primo u nas. Mladosi co maji jidelni cestovani a jedou smerem na Mokpo. Presne nasim smerem. Po ceste jsme se zacali bavit co a jak a nakonec s nama jeli az do solneho muzea a pak i zpet na Ji-do.

Po prijezdu do Ji-do si oni zasli na obed a my jsme se stavili do obchodu na Kimbab a nanuk, no a protoze ve meste kde jsme byli nic extra nebylo, tak jsme vyrazili rovnou k ceste a cilova stanice byla Boseong s cajovymi plantazemi.

  1. Stop Jmeno nezname Auto nezname Ji-do – 20 km pred Mokpo

Vysadil nas na sjezdu docela velke cesty a tak jsme museli kus jit pesky. Z niceho nic se zezadu ozval Korejsky povzbuzovaci vykrik “fighting” a to uz nas mijel cyklista s brasnama a defektem. Tak jsme k nemu o kousek dal dosli, jestli nechce pomoct a trosku si popovidali.

Zacal v Seoulu a jede na Jeju-do. Uz je na ceste tyden a dneska by mel nastupovat na lod v Mokpo. Tak snad ten defekt opravil a zdarne dojel.

  1. stop Jmeno nezname Hyundai dodavka 20km pred Mokpo – Mokpo

No a v Mokpo jsme opet zmenili plan a rozhodli se jeste zastavit v Yeongnam na Wolchulsan, kde se nachazi visuty most pro pesi 120m nad zemi pro chodce v horach.

  1. stop Kwon Jung Kwi Auto nezname Mokpo – Wolchulsan

No tak tohle se nam opet povedlo. Nabral nas par jedouci nasim smerem a po dlouhem povidani se me chlapik zeptal, jestli by sme s nimi nechteli zajit na veceri. Tak prece bychom neodmitli, ze ano. Tak jsme skoncili v hospode kousek od vstupu do parku Wolchulsan a poradne se nadlabli. Prvni jsme dostali ruzne prilohy, nasledne dorazil na stul Haemul Pajeon, coz je placka s morskymi plody. A po 50 minutach na stul dorazila cela varena kachna se zensenem. Vyborna vecere to byla. Po veceri nam jeste domluvil se sefem spani v altanku venku.

Utrata za den 23 500원

Posnidali jsme opet nudle a tunaka. S vidinou pomerne kolmeho vystupu jsme vyrazili na cestu. Po asfaltu nas tomoc nebavilo a tak se nam jeste podarilo stopnout auto, co nas vyvezlo az do arealu a tak jsme si usetrili 2 km.

  1. stop Jmeno nezname Auto nezname 2 km po ceste na hory

V arealu byl chram kde jsme si udelali par snimku, zeptali se mnichu na cestu a udelali prvni krok. Jak jsme se dostavali hloubeji do lesa, zacala se pesina menit v klikatou cesticku s vyrazne vetsim a vetsim sklonem, az jsme byli prekvapeni. Kdyz jsme se dostali do sedla a videli prvni nizsi vrchol kam jsme meli namireno uplne do zpevu nam nebylo. A ze vseho nejhorsi na tom bylo ze cesta byla dlouho po rovine a zaverecne stoupani zacal byt vicemenne zebrik, ktery s tim batohem na zadech je to nejlepsi co nas mohlo potkat.

Nakonec se nam podarilo se vyskrabat az na vrchol, chvili jsme posedeli, udelali par fotek a utikali jsme dolu. No a jak je jiz v Koreji zvykem, tak cesta dolu byla zase kolma. Nebylo to tak spatne jako na Seoraksanu ale rozhodne to nebyla zadna prochazka ruzovou zahradou. Jelikoz Wolchulsan nejsou zadne extra hory tak jsme byli celou cestu schovani v lese bez vetsiho vyhledu a najednou se pred name objevil. Most kvuli ktereho jsme se sem 8 km plahocili.

Stalo to za to. Most byl 120 metru nad zemi, mezi dvema skalami, s krasnym vyhledem do celeho okoli. Hanina uz drela dobrou bidu ( ja taky ale psss), tak jsme sin a chvili sedli a jen tak mlcky pozorovali krajinu. No ale protoze uz bylo okolo 3. hodiny a my jsme meli dneska v planu dojet az do Boseongu, tak jsme pokracovali dale do udoli.

Dole v hospode jsme si dali zmrzlinu a uz jsme zase sedeli v aute tentokrat s nejakym pracovnikem z parku.

  1. stop Jmeno nezname Auto nezname Wolchulsan – Vypadovka na dalnici
  1. stop Jmeno nezname Auto nezname Vypadovka na dalnici – Boseong

Mladoch co dela nekde na urade nas vzal az na sjezd do Boseongu, i kdyz nas malem vyhodil na pul cesty protoze sjel drive.

Kousek jsme se prosli a zastavili na moste pod lampou a uz docela vet me jsme zacali stopovat. Musim uznat ze uz to vypadalo docela bidne, ale v tom okolo nas proletela dodavka, a protoze zastavila z 300 metru od nas ani by jsme si ji nevsimli. Nastesti k nam zacala couvat.

Nasedli jsme batohy jsme hodili do benzinem nasaknuteho pristavku za kabinou a zacali se bavit. Tak veseleho Korejce jsme jeste nepotkali. Doslova rval radosti kdyz zjistil ze jsme z Ceska a ze muzeme byt kamaradi. Zasli jsme si spolu na kure a par piv a pak (na coz nejsem prilis hrdy) jsme vyjeli do dalsiho mesta na druhe kolo, ale skoncili jsme jenom u kavy. Pak nas jeste odvezl do nadherneho jjimjilbangu a naplanovali jsme si sraz na zitrek po navsteve caje. Po koupelich jsme se vydali spat.

Utrata za den 18 000원

Probuzeni v jjimjilbangu je vzdycky stejne, a sice velice pomale. No a jak jsem si uvedomil tak jsem vlastne ani nedopsal co je jjimjilbang tak tady je kratky popis.

Jjimjilbang jsou verejne Korejske lazne. Kdyz prijdete zaplatite, vetsinou pomerne nizky poplatek, okolo 7000원, dostanete oblecek stejny jako vsichni ostatni a vyrazite do sve casti. Muzi a zeny maji lazne rozdelene. Tam se prevleknete do sveho ohozu ( kratasy a tricko) a muzete se nalozit do koupeli. Vetsinou jsou tam minimalne dva bazeny s horkou vodou, a dalsi dva se studenou, protoze se v prostoru nachazi vzdy i sauny. Dale jsou v miste sprchy, jak na sezeni tak na stani. Vetsinou vse na umyvani, od zinek po sampon a pastu. Vyhodou techto lazni je ze si nemusite nic chystat aby jste tam mohli jit. V jednotlivych laznich je vstup bez obleceni no a az ze sebe vydrhnete vsechnu spinu z cest, muzete se obleknout a vyrazit do spolecnych proctor, kde je vzdycky nejake obcerstveni. Tradicne se v jjimjilbangu pije Sikhe (ledovy ryzovy napoj) a ji se uzena vejce. No a pak uz si jen najit misto na podlaze, vzit si podlozku a spat. Soukromi zde nehrozi tak se zadne muchlovacky nekonaji.

No ale pro nas uz je rano a tak sup s batohem na zada a jdeme stopovat. Pro nekoho by to mozna bylo otravne, cekani kazdy den u cestu a nikdy neumirajici nadeje, ze nas nekdo rychle odveze, by mozna pro nekoho jineho umrela hned prvni den, ale nas, tedy me alespon , to pokazde bavilo a docela jsem se tesil. Dens jsme meli v planu navstivit cajove plantaze v Boseongu. A prvni stop nas tam krasne priblizil. Chlapik v klasicke Korejske dodavce nas stahnul do dalsi vesnicky, odkud to bylo kousek do muzea.

  1. stop Jmeno nezname Auto nezname Asi 5 km

Jako dalsi  jsme chytli dalsi auto s mladochama, co mluvili vyborne anglicky, az jsem se musel zeptat jestli jsou z Koreji nebo jsou Americti Korejci.

  1. stop Jmeno nezname Auto nezname K Muzeu

Prohledli jsme si museum, kde jsem nasli takove perly jaklo ceduli s napisem samovar a nebo sestaveny odpocinkovy pokoj, ktery mel v oknech vyhled na Karluv most. Bylo to docela zajimave muzeum a kdyz jsme si ho cele prohledli vyrazili jsme pomalu na cajovou plantaz, asi kilometr daleko.

Kdyz jsme se tam dostali trosku nas zaskocilo, jak drahe bylo vstupne. Kazdy musel platit 3000원, coz bylo do ted nejdrazsi vstupne. Tak jsme doufali ze to bude stat za to.

No a kdyz  jsme dosli k plantazim tak musim rict, ze byly krasne, ale na plantaze na Azorech namely a ty byly zdarma. Na druhou stranu se musi nechat, ze ani 3000원 neni zase tak moc  a tak uznavam, ze to stalo za to. Dali jsme si latte ze zeleneho caje a zelenou cajovou zmrzku a s pocitem, ze nam za tyden zacina skola, jsme se pomalu zacali sinout k ceste smerem na Busan.

Hned po chvilicce jsme chytli prvni stop a ten nas odvezl na najezd, kde jsme vcera stopovali.

57.stop Jmeno nezname Auto nezname Najezd k dalnici

  1. stop Jmeno nezname, auto nezname Boseong – Busan

Meli jsme stesti a i kdyz je tento stop bez emailu, chlapik nas vzal az na Jurye, coz je je metro v Busanu na druhe lajne.

Takze pro toto leto cestovani ZDAR.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *