Cesta zpet na Kostariku

Jelikoz mam par tydnu po operaci kolene, tak si picham posledni injekci na redeni krve, sbiram posledni veci po baraku a sedam do auta. Vubec nevim, kam se ten cas podel, ale proste zmizel. V techle chvilich si uvedomuji nejvic, jak ten cas silene leti…

..3 mesice ubehly jako voda a my jsme zpet na Kostarice. Protoze jsme prileteli v patek odpoledne, musime si pekne pockat az do pondelka, kdy si budeme moct vyzvednout van. Najednu stranu se mi to zamlouva, protoze nas tyden pred odletem byl dost hekticky, a proto potrebujeme chvilku odpocinou a pripravit se na dalsi cestu.

Asi karma nebo co, ale skoro zadny z nasich letu nikdy neprobehl hladce a bylo tomu i v tomhle pripade. Po nocni ceste autobusem z Prahy do Frankfurtu rano prichazime na prepazku. Davame pasy a klasicky se ptame na obsazenost letadla. Uz se chystame, ze hodime bagly na vahu a muzeme jit, ale v tom nam pani oznamuje, ze nas nepusti do letadla, protoze nemame zpatecni letenku z Kostariky, kterou podle jejich narizeni potrebujeme. Po ujasneni situace, ze na Kostarice parkujeme auto a opustime touhle cestou zemi, nas manazerka pousti na let do Zurichu, ale tot vse. Na navazujici let nas nemuze pustit, protoze letime s jinou spolecnosti. Prej si to musime vyresit ve Svycarsku (kde mame jen 2h na prestup).
Odbavime bagly, premyslime nad resenim situace a pomalu se premystujeme smerem k brane. Venca se snazi vyresit situaci jeste pred odletem do Zurichu. Je nam prislibeny transport (zkrz me koleno ) od brany k brane odletu, kde pak situaci budeme resit.
Pri priletu na nas opravdu cekal vozik a pani nam ochotne zacala pomalat s resenim situace. Odesla s pasy nekam na Transfer desk a po par minutach prichazi s letenkama a usmevem, ze muzeme letet. Uff…Jeste se zkousime nechat vyhodit z letadla, ale bohuzel neni plne. Za chvilku nasedame na nas let do Kostariky a mame pred sebou 12-ti hodinovy let.

Nejak jsme to tusili a pri cekani na bagly nam bylo jasne, ze je dneska nedostaneme. Vyplnime papiry a odjizdime na hostel, kde zustavame az do pondeli, kdy si budeme moci vyzvednout auto.

Jak uz jsem podotkla, tak se nam to sikne. Koukame na filmy, resime posledni nedoresene veci, prochazime si mestecko ( jak mi to koleno dovoli) a pak si vychutnavame jidlo v mistni hospudce.

Je pondeli dopoledne a ja pri cekani na Vencu, ktery sel pro auto a doufam, ze i batohy dokoncuji tento clanek a cekam jen na to, az se ukaze ve dverich a my budeme moci vyrazit. Doufam, ze se mi podari v nejblizsi dobe dopsat i zbytek naseho deniku a doplnim ho o kratke pribehy z cest a naseho radeni v CR.

Mejte se krasne!! H+V

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *